Autor:
MUDr. Jozefína Štefánková, Ph.D.

Pracoviště: Diabetologická ambulance, K Sokolovně 309, Hradec Králové

Vloženo: 4. 3. 2018


Edukace je základním kamenem v léčbě diabetu. Její zakladatel Elliot P. Joslin (viz podrubrika HISTORIE) říká, že „Diabetik, který ví nejvíce, žije nejdéle.“

Co tedy slovo edukace znamená?

V překladu znamená vzdělávat, vychovávat, ale také ji můžeme chápat jako způsob provázení (doprovodu) pacientů s diabetem jejich životem.

Jde o praktické návody do života s diabetem - jak se stravovat, jak si vybírat potraviny, jak se pohybovat, jak sportovat, jak si měnit dávku inzulinu, co dělat v případě horečky, či jiné nemoci, jak se chovat na večírku, pracovním obědě, plese, jak upravit svůj režim na dovolené...

Edukace v diabetologii je přesně definovaná a existuje doporučený postup, jak edukaci provádět.  http://www.diab.cz/dokumenty/edukace_diabetika_2012.pdf

Edukovat může lékař, sestřička (diabetologická nebo přímo edukační) a nutriční terapeut. Měla by být součástí každé pravidelné kontroly v diabetologické ambulanci. Protože témat je mnoho a času při běžné kontrole málo, lze naplánovat schůzky přímo zaměřené na edukaci. Když je v ambulanci sám pacient, event. s členem rodiny, mluvíme o edukaci individuální. Existuje však i edukace skupinová. Účastní se jí malá skupina pacientů (4-8). Je zde prostor pro otevřenou a smysluplnou diskusi. Účastníci se učí nejen od lektora - lékaře nebo edukační setry - ale i od sebe navzájem, sdílí své osobní zkušenosti s lidmi v podobné situaci. Další oblíbenou formou edukace jsou rekondiční pobyty. Ty mají výhodu, že vyvedou pacienta z jeho běžného prostředí. Pacienti poznávají nová místa, relaxují, vytvářejí nová přátelství a při tom se učí o tom, jak svoji cukrovku zvládat prakticky (např. odvažují si jídlo a vytvářejí vlastní porce, učí se počítat množství sacharidů, chodí na procházky nebo cvičí a při tom se učí zvládat hypoglykémie...).

Edukace však probíhá i mimo prostory ambulancí a ne jen od zdravotníků. Pacienti často poznávají ve svém okolí (i přímo v rodině) lidi s podobnými problémy a dělí se o své zkušenosti a načerpané vědomosti. Hledají i jiné zdroje informací: internet, noviny, časopisy, televize, rozhlas...  Nastává zde riziko, že v tom velkém množství informací, které získají budou i ne úplně pravdivé a zavádějící. 

Edukace je důležitá a měla by být šitá na míru potřebám pacientů - vašim potřebám. Abychom ji dělali správně a kvalitně, tak je důležitá zpětná vazba a váš názor. Tím bych vás v této rubrice ráda vyzvala ke spolupráci a požádala, abyste se podělili o své zkušenosti s edukací.

Pokuste se odpovědět na některé z níže uvedených otázek:


1. Jaké jsou vaše osobní zkušeností s edukací?

2. Kde jste získali informace o cukrovce?

3. Která informace byla pro vás v úvodu nemoci nejdůležitější?

4. Byli informace, které jste získali od zdravotníku pro vás srozumitelné?  

5. Co byste od nás zdravotníků při edukaci nejvíce potřebovali, co byste ocenili?

6. Co vám v přístupu nás zdravotníku vadí? Je vám nepříjemné?


Pozn.: než bude připravený on-line dotazník, posílejte své odpovědi na mailovou adresu rostislav.simek@medicina.cz

odpovědi pacientů:

Filip – cukrovku mám krátce. Od začátku si píchám inzulin. Poučila mě sestřička, velmi pěkně mi vysvětlila, jak si mám inzulin píchat, jak střídat místa vpichů. Už je to horší s dávkou, protože to jsem na to ještě nepřišel.  Hledám informace na internetu, na facebooku, jsem ve facebookové skupině.

Ruda – když mi zjistili cukrovku, sestřička i paní doktorka se velmi snažily a řekly mi toho strašně moc, ale přiznám se, že jsem byl tak v šoku, že si z toho nic nepamatuju. Potom jsem sháněl informace od kamaráda, na internetu. Doktorky se už bojím zeptat, protože nevím, zda mi to už neříkala. Tak abych nevypadal jako blbec.

Věra – v poradně se velmi snaží, pořád mi něco říkají, ale musím se přiznat, že ne všemu rozumím.

Zdeněk – dietu mi vysvětlila sestřička. Měl jsem možnost se ptát. Odcházel jsem s pocitem, že vím, co mám dělat. Když jsem přišel domů, přečetl  jsem si leták, který mi dala a zjistil jsem, že mi říkala něco jiného než je v tom letáku, např. říkala že těstoviny můžu neomezeně a v papírech jsem zjistil, že jsou tam sacharidy. Kolik vlastně těch sacharidů můžu? Začal jsem hledat na internetu a našel jsem velké množství různorodých informací, které se navzájem vylučovaly. Musím se, přiznat, že teď v tom tápu, ale už jsem si napsat hodně otázek, na které se při příští kontrole zeptám.