Další článek Předchozí článek

hyperosmolární neketoacidotické kóma Vybíráme z naší PORADNY

Autor:
Prof. MUDr. František Saudek, DrSc.

Pracoviště: Klinika diabetologie, IKEM Praha

Vloženo: 8. 6. 2018


Podrobněji, včetně dalších informací o hyperglykémii, je to na našem odkazu hyperosmolární neketoacidotické kóma . Kóma znamená v medicíně bezvědomí. Osmolarita krve je úhrnná koncentrace všech možných chemických částic, které jsou v krvi rozpuštěné. Za normálních okolností osmolaritu určují zejména koncentrace sodíku a chlóru (tedy kuchyňské soli), protože jsou v krvi nejvíce zastoupené. Na osmolaritě se podílí také glukóza, ale za normálních okolností jen málo, protože její molekula je velká a početně je málo zastoupena. Když stoupá glykémie, osmolarita se trochu zvyšuje, ale stále jen málo. Teprve když tento stav trvá déle, glukóza se dostává do moči a odvádí tam s sebou vodu. Krev se postupně „zahušťuje“ a stoupá koncentrace nejen glukózy, ale také ostatních látek. Dochází k dehydrataci organismu (nedostatek vody), klesá krevní tlak a tělesné orgány včetně ledvin začínají špatně pracovat. To nakonec může vést až k selhání orgánů a bezvědomí.

Pojem „hyperosmolární neketoacidotické kóma“ je ovšem pojem extrémní. Pacienti většinou nejsou v bezvědomí, jenom mají vysokou glykémii, větší osmolaritu krve, jsou malátní a unavení. Většinou si to uvědomí, zkontrolují svou glykémii, více pijí a včas zavolají lékaře. Ten jim upraví léčbu diabetu, případně nasadí inzulin nebo zvýší jeho dávky a někdy je doporučí do nemocnice, aby zde včas dostávali infúze tekutin.

Stav blízký kómatu se většinou vyvíjí za situace, kdy zhoršení diabetu je vyvoláno nějakou závažnou akutní komplikací, například zápalem plic, infarktem myokardu, plicní embolií nebo úrazem. Pacient si nedokáže včas sám pomoci nebo přivolat pomoc, leží doma v posteli, málo pije a glykémie mu postupně stoupá a stoupá, až nakonec může skutečně vzniknout prekóma či kóma. Taková situace je ale velmi závažná. I když se pacient nakonec dostane do nemocnice, může se stát, že zemře na selhání krevního oběhu či jinou komplikaci. Pochopitelně důležitou roli hraje vyvolávající příčina, to znamená např. proběhlý infarkt myokardu. Pokud bychom tedy uvažovali o takovémto scénáři, potom časový harmonogram může vypadat asi takto:

Starší pacient s diabetem 2. typu (často nedostatečně léčeným) náhle onemocní, např. zápalem plic. Dostane horečku, hodně se potí a infekce vyvolá inzulinovou rezistenci a zhoršení diabetu. Za 2 dny glykémie stoupne na 20 mmol/l, pacient hodně močí, potí se a ztrácí tekutiny. 4. den má glykémii 30, je dehydratovaný a klesá mu krevní tlak. Dekompenzovaný diabetes zhoršuje průběh infekce. Glykémie může klidně stoupnout na 40 či 50 mmol/l. 5. den si pacient už sám nedokáže pomoci, a pokud jej někdo rychle nedopraví do nemocnice, může upadnout do hyperosmolárního kómatu provázeného infekcí a selháním ledvin a 6. nebo 7. den zemře.

Jiná situace může vypadat takto: Pacient s diabetem 2. typu nedodržuje léčebný režim a nespolupracuje se svým lékařem. Zvyšují se jeho dávky léků na diabetes, ale pacient si v žádném případě nepřeje inzulin, a proto raději nejde za lékařem. Glykémie mu postupně stoupají, pozvolna se rozvíjí dehydratace, pacient je z toho velmi unavený a slabý a není schopen se o sebe včas postarat. Po 3 týdnech ho navštíví vnučka, zjistí, že potřebuje pomoc a zavolá lékaře. Pacient je převezen do nemocnice, zde několik dní dostává infúze tekutin a inzulin. Hyperosmolární kóma je odvráceno, ale kdyby včas nepřišel někdo pacienta navštívit, mohlo to během několika týdnů dopadnout špatně.

Další článek Předchozí článek