Terapie hypoglykémie

Autor:
Prof. MUDr. Terezie Pelikánová, DrSc.

Pracoviště: Centrum diabetologie, IKEM Praha

Vloženo: 14. 8. 2017


U nemocných s diabetem vzniká hypoglykémie v souvislosti s absolutním či relativním nadbytkem inzulinu v průběhu léčby inzulinem nebo deriváty sulfonylurey. Bezprostřední příčinou bývá vynechání pravidelného jídla, zvýšení fyzické zátěže či chybná dávka inzulinu. Riziko těžší hypoglykémie stoupá při terapii dlouze působícími inzuliny nebo deriváty sulfonylurey s dlouhým trváním účinku (glibenclamid), dále při těžší poruše funkce ledvin, po požití většího množství alkoholu a při současném podávání neselektivních ß-blokátorů.

Při hypoglykémii se dostavuje pocit hladu, pocení, třes, tachykardie, nervozita, neostré vidění a řada příznaků souvisejících s neuroglykopenií, jako je neschopnost soustředění, nervozita, různé poruchy chování až bezvědomí. Některé z těchto příznaků (tachykardie, třes, pocení) mohou maskovat neselektivní ß-blokátory, které navíc blokádou ß2-receptorů inhibují mobilizaci glukózy v průběhu hypoglykémie. U kardioselektivních ß-blokátorů jsou tyto účinky výrazně omezeny nebo nebyly pozorovány. Hypoglykémie se obvykle rozvíjí pozvolna, ale u některých nemocných se může dostavit bleskově bez varovných příznaků.

Lehčí formu hypoglykémie obvykle zvládne korigovat samotný diabetik okamžitým perorálním příjmem 10-20 g sacharózy nebo glukózy (u nemocných léčených současně akarbózou lze použít pouze glukózu), v případě potřeby lze přívod sacharidů zvýšit. Při těžší hypoglykémii, spojené s poruchou vědomí, kdy nemocný není schopen přijímat potravu, se aplikuje 40% roztok glukózy nitrožilní injekcí nebo infuzí v individuálně potřebném množství, obvykle 40-80 ml. Pokud není možné glukózu aplikovat nitrožilně (nemocný je agresivní nebo nemá přístupnou žílu), lze podat nitrosvalově glucagon v dávce 1 mg. Glucagonem by měl být vybaven každý diabetik léčený intenzifikovaným inzulinovým režimem, zvláště ti pacienti, u nichž se častěji objevují hypoglykémie a kteří nemají varovné příznaky. Nezbytná je pečlivá instruktáž rodiny.

glucagonum

Charakteristika: polypeptidový hormon produkovaný A-buňkami Langerhansových ostrůvků, který zvyšuje glykémii uvolněním glukózy z jater; v minulosti byly vyráběny přípravky obsahující glucagon izolovaný ze zvířecích pankreatů, v současné době se vyrábějí pouze přípravky obsahující rekombinantní lidský glucagon; účinek nastupuje po nitrožilní aplikaci během 60 sekund, po nitrosvalové nebo podkožní aplikaci za 4-10 minut, v závislosti na dávce trvá 10-45 minut.

Indikace: akutní hypoglykémie.

Kontraindikace: přecitlivělost na glucagon, feochromocytom, inzulinom, glukagonom.

Nežádoucí účinky: méně často nauzea, zvracení, alergické reakce; vzácně tachykardie; po aplikaci vyšších dávek průjem, hypotonie žaludku, protrahovaná nauzea a zvracení, hypokalémie.

Dávkování: nitrožilní injekcí, nitrosvalově nebo podkožně: dospělí a děti s tělesnou hmotností vyšší než 25 kg 1 mg, děti s tělesnou hmotností nižší než 25 kg 0,5 mg.

Poznámka: v injekční lékové formě je glucagon obsažen ve formě hydrochloridu; množství uvedené v popisu léčivého přípravku odpovídá množství báze glucagonu.

GlucaGen 1 mg HypoKit inj plv sol (Novo Nordisk, DK)
1 mg v 1 lahvičce prášku + solvens v předplněné injekční stříkačce

Zdroj:
Compendium
 (pův. 1.-4. vyd. Remedia Compendium). 5. vyd. Praha: Panax; 2018 (v tisku)
kapitola 6.1 Terapie hypoglykémie