Samostatné úpravy dávek inzulinu


V rámci úprav dávkování inzulinu je třeba rozlišit jednorázové korekce režimu od úprav trvalejších, které vyžadují hlubší analýzu a zahrnují i změny v dietě, fyzické aktivitě, léčbě přidružených onemocnění apod.

Úpravy dávek inzulinu jsou nutné v následujících situacích:

- při klinických a/nebo laboratorních známkách hyperglykémie či hypoglykémie,
- při všech změnách pravidelného režimu (cestování, neobvyklá strava, dovolená apod.),
- při neobvyklé fyzické aktivitě,
- při akutním onemocnění, zejména pokud je spojené s horečkou, zvracením či průjmy.
Ve všech těchto situacích je nutné, aby pacient prováděl častější selfmonitoring. Nelze podat obecné návody, jak měnit dávkování inzulinu či dietu, protože citlivost na inzulin bývá odlišná nejen mezi pacienty, ale liší se i u téhož jedince za různých okolností, nebo i v průběhu dne.


Obecně platí, že:

  • 1 IU inzulinu může snížit glykémii asi o 1,5-3 mmol/l,
  • na 10 g sacharidů v potravě je třeba aplikovat asi 1 IU inzulinu,
  • upravují se především dávky rychle a velmi rychle působícího inzulinu, a to opatrně v rozmezí 1-4 IU (maximálně 8 IU) v závislosti na glykémii i citlivosti na inzulin,
  • při jednorázové korekci dávky inzulinu dle okamžité glykémie se mění aktuální dávka inzulinu,
  • při opakovaných výkyvech glykémie se mění i ta dávka inzulinu, která příslušnou glykémii ovlivňuje (např. při polední hyperglykémii i ranní dávka inzulinu).


V rámci intenzifikovaného inzulinového režimu lze pro jednorázové korekce dávky inzulinu dle aktuálně zjištěné glykémie pacientovi doporučit následující postup:

1. Glykémie pod 3 mmol/l - ihned snězte rychle působící sacharidy, a to v množství 20-40 g (pokud jsou přítomny příznaky hypoglykémie), resp. v množství cca 10 g (pokud je hypoglykémie bezpříznaková); dávku inzulinu snižte o 2-3 IU a aplikujte bezprostředně před jídlem nebo až po něm.

2. Glykémie 3-4 mmol/l - dávku inzulinu snižte o 1-2 IU a aplikujte bezprostředně před jídlem nebo až po něm.

3. Glykémie 4-7 mmol/l - nic neměňte, jedná se o dobrou kompenzaci.

4. Glykémie 8-11 mmol/l - dávku inzulinu zvyšte o 1-2 IU a aplikujte v obvyklou dobu, tj. rychle působící inzulin 30 minut před jídlem, velmi rychle působící inzulin 15 minut před jídlem.

5. Glykémie 11-15 mmol/l - dávku inzulinu zvyšte o 2-3 IU a odložte jídlo o 15-30 minut, tj. najezte se až za 45-60 minut po aplikaci rychle působícího inzulinu, resp. za 30-45 minut po aplikaci velmi rychle působícího inzulinu.

6. Glykémie 15-22 mmol/l - dávku inzulinu zvyšte o 4-5 IU a za 45-60 minut po aplikaci proveďte kontrolní měření; pokud glykémie poklesla pod 15 mmol/l, najezte se, pokud ne, aplikujte další 2-4 IU inzulinu a celý postup zopakujte; vyšetřete moč na aceton; při neúspěchu v kompenzaci diabetu kontaktujte lékaře.

7. Glykémie nad 22 mmol/l - proveďte ihned zkoušku moči na aceton, při větší pozitivitě nebo výrazných subjektivních obtížích kontaktujte ihned lékaře, jinak zvyšte dávku inzulinu o 4-6 IU a postupujte jako v bodě 6; pijte dostatek neslazených tekutin.

Při opakovaně zjišťovaných nevyhovujících glykémiích v tutéž denní dobu je na místě pátrat po příčině. Pokud je rozhodnuto dávku inzulinu upravit, pak se má změna (na rozdíl od jednorázových korekcí) týkat nejen té dávky, která je bezprostředně po změření glykémie aplikována, ale i té dávky, která příslušnou glykémii trvale ovlivňuje. V režimu 4 dávek (tj. prandiální inzulin před snídaní, obědem a večeří, bazální inzulin večer nebo ráno) se např. při špatné polední glykémii upravuje nejen polední dávka inzulinu, ale také jeho ranní dávka. Při opakovaných vysokých ranních glykémiích se upravuje dávka bazálního inzulinu, tj. dlouze působícího inzulinu, resp. protamin-zink inzulinu.