Předchozí článek

Diabetes a stres

Autor:
redakce

Pracoviště:

Vloženo: 2. 1. 2023


Diabetes mellitus (cukrovka), se vyznačuje rizikem komplikací – především srdeční selhání či selhání ledvin. Pouze u cca 5 % pacientů se jedná o vrozenou a zatím nevyléčitelnou nemoc. Naprostá většina diabetiků se „dopracuje“ k získané cukrovce, k diabetu druhého typu. Obvykle mu předchází roky nezdravého stravování a nedostatku pohybu, což jsou rozšířené rizikové faktory. To je důvodem nepříliš optimistické předpovědi ÚZIS: současný počet 1 100 000 diabetiků pravděpodobně do roku 2030 naroste nejméně o dalších 200 tisíc!

Velkou roli ve vzniku i progresi cukrovky má také psychika, která může život diabetika zkomplikovat, nebo zjednodušit.

Cukrovka obvykle je spojená s obezitou a vysokým krevním tlakem. Mezi další rizikové faktory patří kouření či nedostatek spánku. Vše úzce spjaté se stavem psychiky a její odolností vůči stresu. Stres zvyšuje riziko diabetu

Zatímco mnoho vnějších faktorů nelze ovlivnit, lze pracovat na fyzické kondici, která má s psychickou odolností přímou souvislost. Platí univerzální poučka „méně jíst a více se hýbat”, ale převést ji do praxe bývá komplikovanější. „Mnoho stresových faktorů celkové kondici nepřispívají. Zůstávají nesprávné návyky v životosprávě, sedavá zaměstnání. A ne vždy je snadné sportovat a relaxovat,“ popisuje prof. MUDr. Martin Prázný CSc., Ph.D., předseda České diabetologické společnosti.

Pro plně zaměstnaného není příliš realistické, když si stanoví, že půjde třikrát týdně na hodinovou procházku. Pravděpodobně velká změna, která se nebude dařit. Lidé, kteří si nastaví nereálné cíle, častěji zažívají zklamání a pro další pokusy o změnu životosprávy nejsou dostatečně motivováni. Vše je nutno brát jako ponaučení, nikoliv selhání. Počítá se každý malý posun kupředu. I sto kroků za den navíc a jedno vyvážené jídlo, je cennější úsilí než žádné.

Období, kdy se nově diagnostikovaný pacient s cukrovkou smiřuje a učí se s ní žít, může být extrémně náročné. Čerstvý diabetik dostane od lékaře mnoho rad, následují pravidelné kontroly u diabetologa i jiných specialistů, pacient se musí naučit kontrolovat hladinu krevního cukru apod. Každý pacient by ale měl být vždy léčen co nejdříve. Nesmírně důležitá je úprava stravování a pohybového režimu. Stejný význam má ale i psychologická podpora a volba moderních léků na cukrovku s komplexními účinky. V diabetologii se nově preferují léky, které snižují hladinu cukru v krvi i riziko kardiovaskulárních a dalších komplikací. Navíc mohou lidé s diabetem ztrácet nadbytečnou tělesnou hmotnost.

Poměrně nová třída léků – glifloziny, zvyšují výdej vlastního inzulinu ze slinivky břišní, vylučují přebytečný cukr z těla močí, snižují chuť k jídlu a zároveň léčí srdeční selhání a chronické onemocnění ledvin. V současnosti tuto moderní léčbu užívá v ČR asi 90 tisíc pacientů s diabetem, což je podle předsedy České diabetologické společnosti jen část z těch, kteří by tyto léky mohli brát. „Všem diabetikům 2. typu doporučuji, aby se svého lékaře zeptali, zda jsou léčení tím nejlepším možným způsobem a jestli není načase tyto nové léky nasadit,“ upozorňuje prof. Prázný. Včasně zahájená léčba komplikací totiž pomáhá předcházet zhoršení kvality života a tím i snížení stresové zátěže.

Jakmile čerstvě diagnostikovaný diabetik vstřebá všechny instrukce musí seznámit se svou diagnózou bližší okolí. Mnoho změn v životním stylu představuje obrovskou zátěž na psychiku, na psychickou zátěž z diagnózy a s ní spojených omezení a nároků. Pacient je ohrožen diabetickým distresem.

Někteří pacienti mají pocit, že se jejich život po zahájení léčby paradoxně zhoršil.  Dozvěděli se, že trpí závažným onemocněním, které průměrně zkracuje život o deset let. Stresují je možné zdravotní komplikace a někdy i nevybíravé reakce okolí.

 Výsledky studií nejsou jednotné, ale obecně se výskyt zvýšeného diabetického distresu u pacientů s diabetem 2. typu pohybuje od 18 % do 50 %. Dobrá nálada se uvádí jako klíčový faktor, který s úspěšnou kompenzací cukrovky pomáhá. Zvlášť u diabetu druhého typu platí, pokud se dělá vše správně, lze žít normálním životem.

Ztráta motivace může způsobit, že diabetický distres vede až k syndromu diabetického vyhoření. Za zdánlivou leností či apatií se může ukrývat bezmoc tak silná, že kvůli ní pacient rezignuje na jakoukoli léčbu. A přesně v tomto duševním rozpoložení už je nejvyšší čas vyhledat psychologickou pomoc, někdy zvážit také spolupráci s psychiatrem.

Je dobré diabetickému distresu předcházet. Každý pacient by si v rámci psychohygieny měl najít důvěryhodnou osobu, které se může svěřit s prožíváním nemoci. Pacient musí vědět, že je naprosto normální, když toho má někdy prostě dost. Uvědomění situace a potíží je vítězství rozumu, zvláště, rozhodne-li se vyhledat odbornou pomoc.

Důležité proto je neodmítat pomocnou ruku, ať ji podává blízký člověk nebo lékař. U diabetického distresu platí totéž - důsledná péče a dodržování doporučení odborníků mohou vést k významnému zlepšení stavu, a dokonce i k částečnému vymizení zdravotních potíží. Tělo a duše jsou spojité nádoby, proto platí jednoduchá rovnice: když pacient vrátí svojí psychice rovnováhu, vyrovná i hladinu cukru.

Dle TZ

www.addicts.cz

Předchozí článek