DM1 a nadváha

Odpověď

Milý Jaroslave, mnoho osob s diabetem 1. typu se upíná k naději, že jednoho dne lékaři odhalí příčinu vzniku tohoto onemocnění a podaří se jim diabetes vyléčit ať už tím, že zastaví autoimunitní zánik beta buněk, které produkují inzulín, nebo budou schopni chybějící beta buňky nahradit transplantací, nebo regenerací. Existuje řada důkazů, že to  je reálná představa a že by to v dohledné době mělo být možné. Např. ztrátu beta buněk je možné zastavit velmi intenzivní imunosupresivní léčbou, která má ale zatím významné nežádoucí účinky, a tak není pro většinu osob s rozvíjejícím se diabetem 1. typu vhodná. Beta buňky lze již nyní nahradit formou transplantace celého pankreatu nebo izolovaných ostrůvků, ale i zde je nutná imunosupresivní léčba. Metody jsou navíc limitované nedostatečným počtem vhodných dárců pankreatu. Proto se obě metody zatím používají spíše výjimečně, a to jen u osob, u kterých přínos transplantace (většinou současně s transplantací ledviny) výrazně převýší nebezpečí nežádoucích efektů transplantační léčby. A nakonec: získat větší množství náhradní tkáně produkující inzulín je již v principu možné. Nyní je ale potřeba tyto metody vypracovat tak, aby jejich výsledky byly zcela předvídatelné a především bezpečné.

V posledních letech výrazně pokročily technické metody pro léčbu diabetu. Kvalitních inzulínových pump propojených se senzory je nyní množné vyrábět dostatek. Jejich kvalita je naprosto standardní, a tak víme, co od nich můžeme očekávat. Navíc, další vylepšení je možné celkem bezpečně dále testovat a tím další možnosti rozšiřovat.

Biologické náhrady beta buněk mohou být sice v principu mnohem dokonalejší, ale testování jejich spolehlivosti a především bezpečnosti je mnohem, mnohem náročnější. Je nutné zachovat nejen jejich funkční schopnosti, ale především je nutné ručit za jejich bezpečnost, tedy za to, že se nepřemění ve tkáně jiného typu, které by případně vykazovaly růst podobný nádorům. I na našich stránkách jsem již opakovaně psal, že probíhají již první pilotní studie u lidí, ale zatím nelze ještě očekávat, že by se dosavadní postupy dostaly do praxe během 2 – 3 let. Testování bezpečnosti je naprosto zásadní a pro pacienty rozhodně nemá smysl vrhat se střemhlav do nekontrolovaných pokusů. K takovém spěchu není ani důvod – vždyť plody, které technologický pokrok v poslední době přinesl, se teprve budou sklízet. Pokud tedy k transplantační léčbě nejsou jiné závažné důvody, měla by většina osob vašeho typu maximálně využít dostupné technologie a používat je správně. To určitě přispěje k udržování jejich dobrého zdravotního stavu. A až i buněčná terapie učiní další významný pokrok, určitě se to včas dozvíte i na našem webu. Ostatně o všech zásadních úspěších a možnostech hodláme nadále informovat.

Odpověď

Milá Lucie, podle mého názoru se pojem prediabetes používá často nesprávně. Lékaři tím myslí stav, kdy už je přítomna určitá porucha glukózové tolerance, ale nejsou ještě splněna kritéria pro označení „diabetes“. Spadá sem několik poruch, které se mohou klasifikovat jako

• Porucha glukózové tolerance (zpravidla vyšší glykémie na lačno i vyšší hodnota po jídle)
• Zvýšená glykémie na lačno
• Zvýšená glykémie po jídle

Význam těchto pojmů spatřuji zejména v tom, že pro rizikové pacienty představují určité varování, že pokud nepřikročí k nějaké zásadní změně svého stravovacího a pohybového režimu, rozvine se časem diabetes. Toto varování dává smysl zejména pro osoby ohrožené diabetem 2. typu, kteří mají nadváhu nebo jsou vysloveně obézní, žijí nezdravě a málo se pohybují. Když na ně lékařské varování zapůsobí, porucha se může upravit a nebo se přinejmenším rozvoj diabetu výrazně zpomalí.

Toro varování má ale mnohem menší smysl pro osoby, které mají jiný typ diabetu, zejména typ 1. Ten je způsoben ztrátou inzulínové sekrece a tuto ztrátu zatím zastavit neumíme. Kromě toho existují vzácnější formy diabetu, u nichž převládá pokles inzulínové sekrece, ať již v důsledku třeba onemocnění nebo porušeného vývoje celé slinivky nebo určitého genetického defektu. Tyto osoby nebývají většinou obézní a omezování kalorického příjmu a celkového množství sacharidů má smysl jen do určité míry, pak už by mohlo být spíše škodlivé.

Vy pro prevenci vzniku diabetu děláte hodně a další vývoj zřejmě bude záležet na vašich přirozených vlohách, jejichž důsledkům se, jak už to v životě bývá, nemusí vždy podařit zabránit. Pojem prediabetes je totiž možné použít vlastně pro určité stádium jakéhokoliv typu diabetu, tedy i diabetu 1. typu, kdy existuje ještě dostatečná sekrece inzulínu, ale už se objevují autoprotilátky a může klesat glukózová tolerance při zátěži. A stejně tak tomu může být i u jiných vzácnějších typů diabetu. Existuje např. typ tzv. MODY2, který spočívá v defektu jediného genu. Díky tomu mají lidé zpravidla trvale vyšší hladinu krevního cukru na lačno, ale porucha se zpravidla nezhoršuje. Produkce inzulínu zůstává zachována, jen se inzulín uvolňuje až při o něco vyšších hodnotách glykémie než u zdravých osob. A takových možností je více.

Buďte tedy ráda, že v sobě nacházíte vůli ke zdravé životosprávě. Budete se udržovat fit, bude vám to více slušet a bude vám celkově lépe. Vznikem diabetu v budoucnosti možná budete více ohrožena, ale víc už proti tomu sama udělat nemůžete. Nestresujte se čísly a glykémii si jen občas kontrolujte. Zůstaňte štíhlá a sportování - to se vám vyplatí v každém případě. 

Odpověď

Dobrý den,

je pravda že diagnostikovaná hodnota nalačno 7,2 mmol/l by už mohla znamenat diabetes mellitus, ale musela by být stanovena z plazmy žilní krve. Současně, pokud chceme vyslovit diagnózu jen ze zvýšených glykémií nalačno, musí být hodnota 7 mmol/l a vyšší stanovena ve dvou měřeních nebo z jednoho měření, ale stav již musí být  doprovázen klinickými příznaky diabetu (obtížemi u pacienta). 

oGTT by mělo být prováděno naměřením lačné glykémie a následně odběrem po 2 hodinách od vypití roztoku. Obě měření by opět měla být že žilní plazmy. 

Nevím zda se u Vás potvrdí diabetes mellitus, ale i pokud ne a jste si jistý, že jste byl při odběrech opravdu nalačno, bylo by dobré vzít daná měření jako varování a zaměřit se alespoň trochu na režimová opatření (strava, pohyb, denní režim), aby jste se diabetu i do budoucna vyvaroval.

Doufám, že jsem Vám alespoň trochu pomohla.

Odpověď

Milá Aničko,

sladká chuť v ústech aniž byste jedla něco sladkého není spolehlivý příznak žádného konkrétního onemocnění, ale občas se vyskytuje. Pokud to není opravdu výrazné, asi bych to kromě běžné ústní hygieny nijak neřešil.

Sladká chuť v ústech někdy provází např. tato onemocnění:

Cukrovka, případně onemocnění štítné žlázy.

Neurologické poruchy, jako např. mozková mrtvice či epilepsie.

Virová onemocnění, která postihují mimo jiné čichový systém. Sem může patřit i Covid, který často působí poruchu čichu a chuti a může zachovat vnímání sladké chuti.

Infekce v krku a v nosních dutinách.

Těhotenství.

Odpověď

Milý Pavle, pokud jste hodnotu 14 mmol/l nebo podobnou naměřil opakovaně, máte cukrovku. Vzhledem k vašemu věku a obezitě se s nejvyšší pravděpodobností jedná o typ 2.

Doporučuji vám, abyste do doby lékařského vyšetření a ostatně i potom výrazně omezil množství jídla, a to zejména sacharidů. Samozřejmě nepijte žádné cukrem slazené nápoje ani pivo (snad jen trochu diapiva), nejezte žádné sladkosti a sladké ovoce. Kromě toho výrazně omezte množství chleba, pečiva, knedlíků, brambor, rýže, kukuřice, mouky atd. – tedy všeho, co obsahuje hodně sacharidů.

Místo toho jezte libové maso (přiměřeně) a nesladkou zeleninu a saláty.

Dále vám doporučuji dosti pít nesladké tekutiny a dostatek tělesného pohybu.

Kdybyste moje rady vzal vážně a váš lékař by neměl hned tak čas na vyšetření, tak byste klidně mohl mít výsledky zase v pořádku nebo blízko normy. Zkuste to!

Naopak, pokud byste výrazně hubnul a nadměrně močil a měl v těle nedostatek tekutin, tak by bylo dobré vyhledat lékaře co nejdříve. Tak tomu ale asi není.