Porce dotazů týkajících se cukrovky

Dobrý den, rád bych využil tuto poradnu pro zodpovězení několika otázek týkajících se cukrovky. Onemocnění se u mě projevilo zhruba ve 40 letech různými srdečními i zažívacími problémy. Do té doby jsem byl zdravý, štíhlý, sportující abstinent, nekuřák, co celý život dbal na správnou životosprávu. Cukrovku jsem si tedy nepřivodil konzumací sladkých, ani tučných jídel, či nadměrným kalorickým příjmem. Opakovaně jsem k lékaři chodil s arytmiemi (několikaminutové záchvaty fibrilace, extrasystoly opakující se několikrát za minutu třeba celý den, někdy i zcela chaotická srdeční frekvence). Zažívací obtíže se projevovaly stolicí mnohokrát denně (nejednalo se ale o průjem) a do toho nespecifickými špatnými pocity po jídle.
Prohlídky u lékaře vypadaly vždy stejně - EKG v pořádku, sono v pořádku, krevní testy v pořádku.
 

V době, kdy problémy začaly, jsem měl cukr též v normě - 5,2. Nejprve jsem na srdeční problémy reagoval zcela intuitivně, jak by to asi udělal každý člověk - vynechat sport a k jídlu něco výživného, aby se tělo zregenerovalo. Přesně to ale situaci ještě zhoršovalo, jen mi tehdy nebylo jasné proč. Později jsem vypozoroval, že po probuzení jsem byl zcela bez potíží (proto také ranní prohlídky u lékaře, navíc nalačno kvůli krevním testům, nikdy nic neodhalily) a také po sportu problémy se srdcem naopak záhadně mizely, což vůbec nesedělo se zkušenostmi lidí z okolí - známí s fibrilací naopak měli problémy s obyčejnou chůzí, natož aby uběhli 10 kilometrů. Zpět se symptomy vrátily, až když jsem se po tréninku najedl.

Potíže se postupně zhoršovaly. Přidaly se "adrenalinové záchvaty" (nevím, jak to nazvat správně), kdy běžné zvuky (např. praskání v podlaze nebo radiátoru) způsobovaly naprosto neadekvátní lekání s pocitem, že padám. V noci jsem se budil s velmi vysokým tlakem (skoro 200 systolický, tedy téměř dvojnásobným, než je můj normální tlak ráno po probuzení). Začalo mi též zůstávat jídlo v žaludku, takže ještě před následujícím jídlem jsem byl stále nafouknutý a nemohl jsem do sebe dostat další porci. Ztratil jsem cit v prstech na nohou a celá chodidla mi začala pálit, jako bych stál v horké vodě. Kromě toho jsem během jednoho měsíce zhubl 10 kg, ze štíhlých 70 kg na 60 kg - při výšce 180 cm. Jelikož mi díky sportování a aktivnímu životu stále zůstala svalová hmota, vypadalo to velmi nechutně - na vlastní oči jsem se v zrcadle mohl přesvědčit, proč se kosterním svalům říká příčně pruhované a též bych nikdy neřekl, že žíly mohou vyskákat i na stehnech a na břiše.

U lékaře se mnou nevěděli co, šel jsem na další kompletní krevní test, jehož závěrem bylo "vše v pořádku, jenom máte trochu vyšší cukr, tak si přijďte za měsíc na kontrolu". Hodnota 6,7 mi přišla dost divná, když jsem žil zdravě, ani jsem neměl představu, co ve stravování zlepšit, když jsem sladké nejedl a stravoval se dle obvyklých doporučení. Nicméně "trochu vyšší cukr" bylo to jediné, co jsem měl v tu chvíli ohledně problémů se srdcem a se zažíváním k dispozici, tak jsem zkusil vyměnit ovoce za zeleninu, v médiích doporučovaný počet 5 jídel denně zredukoval na 3 a důsledně jsem vynechal jídla, kde byl přidávaný cukr, co to udělá. Ačkoliv jsem si od toho nic nesliboval, výsledek se dostavil téměř okamžitě - následující noc jsem se nevzbudil s vysokým tlakem, přes den se nedostavila žádná fibrilace, na stolici jsem šel jen jednou denně. Po měsíci byl u lékaře cukr 4,5. Příčinou mých obtíží byla cukrovka, konkrétně její důsledky v podobě neuropatie.

Původně jsem chtěl jako první z dotazů v poradně položit otázku, proč dostane zdravě žijící štíhlý člověk cukrovku, to mi ale asi stejně nikdo neřekne - asi ze stejného důvodu, jako nekuřák rakovinu plic. Spíše by mě zajímalo, proč u mě vznikla tak rozsáhlá neuropatie již v začátcích, kdy byl cukr jen "mírně zvýšený" a u prvního vyšetření dokonce ještě v normě. V literatuře se uvádí, že tyto komplikace vzniknou až po mnoha letech nekompenzovaného diabetu.

Ačkoliv ty nejhorší příznaky neuropatie zmizely, zcela v pořádku jsem stále nebyl. Po nějaké době jsem si tedy pořídil glukometr a začal sledovat cukr v hodinových intervalech.

Ukázalo se, že ačkoliv je ranní glykémie v normě, přes den je to výrazně horší. Doporučení cukrovkářům, že mají jíst komplexní sacharidy namísto jednoduchých, se ukázalo zcela mylné a škodlivé - komplexní sacharidy měly horší průběh glykémie než jednoduché cukry. Po několika lžících suché rýže s komplexními sacharidy glykémie prolomí magickou hranici pro diabetes 11 během půl hodiny, zatímco po snězení jablka obsahujícího jednoduché cukry, se glykémie zastaví jen na 9. Stejně jako rýže se chová většina příloh - brambory, těstoviny, quinoa, pohanka, jáhly. Pro udržení rozumné glykémie (do 7 po jídle) bylo třeba už tak zdravý jídelníček změnit od základů. Pomocí glukometru jsem sledoval, jak se na hladině cukru projevují různá jídla v různých kombinacích. Též jsem pomocí glukometru a zkoumáním učebnic diabetologie a vědeckých studií zjišťoval, proč zdánlivě stejné jídlo, co sním mimo domov, zvedne cukr daleko víc, než jídlo, které si uvařím sám doma. Příčinu jsem v literatuře i pokusy s glukometrem nalezl v proteinech. Zatímco jídla mimo domov jsou obvykle ekonomicky pojatá (= méně masa, více příloh), sám jsem si o něco víc dopřával maso, vejce, či sojové výrobky. Právě u zmíněné soji do sebe vše zapadlo, když jsem četl studii o sojových bílkovinách a inzulinovém indexu potravin. Další pokus vědecký článek potvrdil - 50 g ovesných vloček zvedlo glykemii k 7, ale 50 g ovesných vloček s čajovou lžičkou syrovátkového proteinu snížilo glykemii na 3,7 (po hodině se zvýšila, ale stále zůstala pod 5,5). Začal jsem toho využívat a jedl jsem více tvarohu, sojových výrobků a do jídel si začal míchat proteinové prášky. Veškeré přílohy jsem z jídelníčku eliminoval.

Právě ohledně proteinů a inzulínového indexu chci položit dotaz. Kromě vědeckých studií a odborných rad doporučujících udržování glykemie co nejbližší normě jsem četl jiné vědecké studie a jiné odborné rady, které tvrdí, že inzulín snižující glykémii je naopak příčinou vzniku i zhoršování cukrovky, protože jeho vyšší koncentrace způsobuje prohlubování rezistence na něj, na což tělo reaguje jeho vyšší produkcí. Nadprodukce inzulínu způsobuje ještě vyšší rezistenci, přičemž tento zacyklený kruh k tomu navíc ničí slinivku, jež nakonec inzulín tvořit přestane. Takže jedny studie tvrdí - snižujte glukózu v krvi, glukóza škodí (přičemž jako jedno z řešení jsou zmiňovány léky, co stimulují slinivku, podobně jak činím já proteiny), jiné studie tvrdí opak - raději lehce vyšší cukr v krvi, pokud se to nepřežene, a výslovně uvádějí léky stimulující slinivku jako škodlivé z důvodu prohlubování inzulínové rezistence a urychlování cukrovky. Kde je tedy pravda? Já jdu momentálně cestou důsledného snižování glykémie proteiny (plus samozřejmě nízkosacharidová strava), neboť neuropatie mi vznikla už při ranní glykémii 5,2. Dělám ale dobře? Pokud si tím ničím slinivku, o to dřív skončím na inzulínu, což je "konečná". Kterýkoliv cukrovkář z okolí, co po létech prášků nafasoval inzulín, byl do roka a do dne na marách. Pravdou je, že se skutečně účinek bílkovin na glykémii u mě snižuje. Před rokem mi stačila čajová lžička do vloček, dnes stejný účinek nemá ani několik vrchovatých lžic syrovátkového proteinu. Cukrovka tedy postupuje i přes veškeré úsilí, byť glykémie nalačno je nad 5,5 a po jídle nad 7 výjimečně.

Též jsem si všiml, že zhoršování cukrovky probíhá nikoliv plynule, ale po skocích. Protože si glykémii měřím již rok každou hodinu, jsem schopen najít v záznamech přesné okamžiky, kdy zcela bez důvodu (např. nachlazení, neobvyklá fyzická či duševní činnost) po běžném nízkosacharidovém jídle glykémie vyskočila výrazně více než obvykle a několik dní se držela výš. Pak sice klesla, ale od té doby byla o něco horší už natrvalo i po každém jídle (stejném jako dřív), i ráno. Takovýchto skoků k horšímu jsem za dobu sledování prodělal již několik. Zatímco před časem byla výjimečná ranní glykémie nad 5, dnes je výjimečná pod 5 (stále ji ale většinou držím pod 5,5). Máte prosím nějaké vysvětlení, proč se cukrovka jednou za čas náhle zhorší doslova z minuty na minutu a nikoliv plynule, jak bych čekal?

Další dotaz je ohledně tuků. Abych udržel bez léků nízkou glykémii, musel jsem jako hlavní zdroj energie vyměnit sacharidy za tuky. Úplnou ketodietu sice nedržím (není to ani možné: vzhledem k vysoké fyzické aktivitě - vytrvalostní i silové sporty dvakrát či třikrát denně - potřebuji přijmout 12 000 - 16 000 kJ, takže i bez jakýchkoliv příloh se pod 150 g sacharidů denně nedostanu - nějaké sacharidy jsou ve většině jídel), ale tuky ve stravě převládají. Zajímalo by mě, co může způsobit strava s vysokým podílem tuků (okolo 50 % energie) dlouhodobě. Riziko zvýšení cholesterolu jsem vyloučil (k tomu se ještě dostaneme v dalším dotazu), ale neškodí např. žlučníku? Jaká mohou být další rizika? Veškeré studie keto- nebo jiných diet s vyšším obsahem tuků, na něž jsem narazil, byly vedeny pouze po dobu několika měsíců, nebo třeba rok či dva.

Při sledování glykémie jsem zaznamenal její růst po každém jídle. To je pochopitelné, i bílkoviny s tuky se nějakým způsobem na glukózu alespoň částečně přemění. Nicméně celkem dost (např. z 5,0 na 6,2) vyskočí pravidelně cukr i po vypití čisté vody (skutečně čisté z kohoutku). Máte pro to nějaké logické vysvětlení? Chybu měření vylučuji, růst glykémie po konzumaci čisté vody je 100% reprodukovatelný. Tento růst vede k tomu, že se snažím omezovat pití, což není dobře.

Ohledně občasné vyšší ranní glykémie - odhalil jsem, že nesouvisí s večerním jídlem. CGM ukazuje, že po večeři (18-19h) spadne cukr na určité minimum, načež plíživě přes celou noc roste, obvykle z rozsahu 5-6 do rozmezí 6-7. Někdy okolo čtvrté hodiny ranní (během spánku) dojde k náhlému propadu do pásma 4-5 a opět postupně roste (do probuzení a snídaně však vyšplhá už jen minimálně, ve všední dny je tedy ranní glykémie v normě téměř vždy, o víkendu, kdy spím déle, se většinou vejde pod 6). Někdy ale ke zmíněnému propadu nedojde (aniž by byl předchozí den a strava v něm něčím zvláštní) a to ráno se pak probudím s vyšší glykémií mimo normu. Tušíte, proč tělo někdy ranní čistku glukózy vynechá? Mohu něco udělat pro to, aby byl noční propad pravidelný a nebudil jsem se někdy s glykemií okolo 6, ale pod 5? Na ranní glykémii nemá vliv dokonce ani vynechání večeře - jediné, co ji ovlivňuje, je ranní propad, který buď přijde, nebo nepřijde.

Nejdůležitějším dotazem, který chci v poradně položit, je, jak vyléčit svoji neuropatii. Ty nejhorší projevy, jako zcela chaotická srdeční frekvence, chození na toaletu mnohokrát denně, neadekvátní lekání při běžných zvucích, či extrémní systolický tlak okolo 200, vymizely prakticky hned po zjištění cukrovky a vyřazení většiny sacharidů ze stravy. I nadále však zůstala řada neuropatických problémů: necitlivé prsty na nohou, při prochladnutí i na rukou, mravenčení a pálení chodidel, záškuby a svědění na povrchu celých nohou, kompletní impotence (nefunkční erekce i ejakulace), závratě při postavení se z leže, hromadění stravy v žaludku téměř do následujícího jídla, vysoký tlak po jídle (byť ne už 200/100) a velmi nepříjemné pocity v hrudníku, zejména po jídle - nikde a všude zároveň. Nejedná se o bolest, ale těžko vysvětlitelnou směs brnění, dušení a svědění prostupující trupem od žaludku až ke krku. Vyzkoušel jsem již všechno možné, ale nic na neuropatii nepomáhá - ani důsledné dlouhodobé hlídání glykémie, ani různé vitamínové směsi, ALA, kapseicin. Na impotenci jsou zcela neúčinné "modré pilulky", resp. jejich generika - možná fungují na stařeckou impotenci, ale neřeší, když je penis stejně necitlivý jako prsty na nohou.

Jak se dá neuropatie vyléčit? Sama zjevně s kompenzací cukrovky nezmizí, jak se občas píše, bude skutečně nezbytný nějaký lékařský zákrok. Necitlivé prsty na nohou mně nevadí, ani pálení chodidel není tak nesnesitelné, ale potřebuji vyléčit zejména ohnisko u žaludku, jehož mechanickým podrážděním (buď seděním na bobku nebo bohužel i naplněním žaludku po jídle, takže se tomu nedá vyhnout) se spustí zmíněné nepříjemné pocity procházející celým trupem, zasekne se jídlo v žaludku a vyskočí mi tlak. Když z nějakého důvodu trvá stimulace déle, může se spustit fibrilace (zmizí po změně polohy) a začnou se objevovat časté extrasystoly (několikrát do minuty). Všechny tyto projevy se po podráždění vyskytují současně, takže vznikají někde v jednom místě. Je možné oblast zničených nervů nějak odříznout, aby přestaly způsobovat zmíněné problémy, zejména ty spojené se srdcem? Jak se dá vyléčit neuropatií způsobená impotence? Ta se týká nejen mě, ale i partnerky, takže je její vyléčení skutečně důležité.

Další dotaz je na cholesterol. Jelikož glukometr umí měřit i jednotlivé složky cholesterolu, mohl jsem změřit, že z předcukrovkových 4,7 vzrostl kvůli cukrovce na 6,5. Informace z médií ohledně cholesterolu je taková, že je způsoben špatnou životosprávou a nadměrnou konzumací tuků. Byť jsem nikdy moc tuků nejedl, zejména ne živočišných, zareagoval jsem tedy jejich výraznou restrikcí a začal cholesterol měřit v několikadenních intervalech. Jaké bylo překvapení, když po vysazení tuků z potravy cholesterol naopak vyskočil nad 8. Po opětovném zařazení tuků do stravy se jeho hodnota vrátila do rozmezí 6-6,5. Tyto hodnoty zůstaly i po následném přechodu na nízkosacharidovou stravu, kdy přijímám 50-60 % energie z tuků (převážně rostlinných s vyřazením palmového a kokosového). Jednoznačně jsem tedy prokázal, že cholesterol s nízkotučnou dietou neklesá, ale naopak roste, a to výrazně. Vysoký příjem tuků cholesterol nadále nesnižuje, nepřímá úměrnost platí jen u nízkotučné stravy, pak je jeho úroveň víceméně konstantní. Zajímavé je, že o cukrovce se píše, že kromě cholesterolu zvedá ještě triglyceridy, v mém případě jsou však nízké - okolo 0,5-0,7, někdy i měřák TG ani nezjistí a skončí s hláškou LO. Vysoký je celkový a LDL cholesterol, HDL přibližně odpovídá hodnotám z doby před cukrovkou, kdy jsem měl cholesterol v normě. Byl jsem tedy postaven před volbu brát či nebrat léky. Jelikož nechvalně známé vedlejší účinky statinů se týkají právě těch osob, které žijí aktivně a provozují silové sporty, upřednostnil jsem vyšší kvalitu života před jeho délkou a rozhodl jsem se léky nebrat, abych k současným problémům s neuropatií ještě nepřidával bolesti, slabosti a křeče svalů. Stejně všechny studie i zkušenosti známých s příbuznými s cukrovkou shodně udávají okolo 20 let života od diagnózy, tak těch pár dalších let méně kvůli cholesterolu mě skutečně už nevytrhne - do osmdesáti tu nebudu tak jako tak. Přesto se chci zeptat, jaké jsou ještě další možnosti, jak cholesterol snížit. Strava neúčinkuje (masa jím minimum, uzeniny vůbec, červené maso tak dvakrát do roka, mléčné výrobky přiměřeně - a to skutečně přiměřeně, nikoliv "přiměřeně" jako v pohádce Byl jednou jeden král), pohybu mám dostatek. Co dál může cholesterol snížit? Nedávno jsem narazil na injekce Inklisiranu podávané dvakrát ročně. Bohužel korupce v oblasti farmaceutického průmyslu funguje spolehlivě, takže se dávají pouze ke statinům a nikoliv místo statinů. A dávka za 60 000 kč je mimo mé ekonomické možnosti, pokud bych se snažil k léku dostat mimo systém. Jaké jsou další možnosti?

Poslední dotaz je na nějaké tipy, jak se stravovat v případech, kdy MUSÍM jíst vysokosacharidové jídlo. Tím nemám na mysli hostitele nutícího na návštěvě vánoční cukroví. Sladké jsem nejedl ani před cukrovkou a nemám problém lahůdky odmítnout. Jsou ale situace, kdy jiné jídlo prostě není - např. při cestování po Asii, kde zejména v horských oblastech je jediné stravování rýže s trochou zeleniny. Do řady zemí se vlastní jídlo dovážet ani nesmí, na třítýdenní trek zásoby táhnout stejně nejde a supermarkety s výběrem dietních jídel nebo proteinových izolátů v horských vesnicích zemí třetího světa nejsou. Jak nejlépe vyžít s rýží, která během pár minut zvedá glykémii nad 11? Je vhodnější se např. najíst jen jednou denně, aby k hyperglykémii došlo jen jednou? Nebo by bylo lepší uďobávat po půl hodině, aby nebyl tak velký peak, ale zase by byla glykémie celý den třeba 8?

Dotazů jsem položil hodně, ale budu rád za jejich odborné zodpovězení, nenašel jsem na ně odpovědi ani dlouhodobým pročítáním materiálů týkajících se nemoci. Děkuji Tom.