Logo Cukrovka
Menu
  1. Úvod
  2. Poradna
  3. Inzulín pro zdravého člověka

Poradna

Doporučení a pravidla poradny: Dříve než nám zašlete svůj dotaz, vyhledejte si prosím, zda stejný nebo velmi podobný dotaz nepoložil jiný čtenář či čtenářka před vámi. Doporučujeme vepsat do obdélníčku "Hledat v poradně" klíčová slova týkající se vašeho dotazu a prohlédnout si starší odpovědi na stejné či podobné téma. Upozorňujeme, že položené dotazy budou zveřejněny stejně jako odpověď na ně. V odpovědi uvedeme pouze vaše křestní jméno, rok narození, tělesnou hmotnost a výšku, jelikož tyto parametry s odpovědí většinou souvisí. Pokud bude k dotazu přiložena fotografie nebo video, odpovídající lékař zváží její zveřejnění. Velmi děkujeme za vaši přízeň. Věříme, že vám přinášíme užitečnou službu v daném oboru medicíny. Upozorňujeme, že tyto internetové stránky slouží pouze jako informační zdroj. V žádném případě nenahrazují lékařskou či jinou odbornou péči!

Inzulín pro zdravého člověka

Datum vložení dotazu: 20.02.2022

Ptá se: Alexandra

Dotaz

Dobrý den, velmi by mě zajímalo, co by se stalo, kdyby si zdravý člověk aplikoval inzulín po menších dávkách. Abych rozvedla myšlenku. Kdyby si aplikoval každý den dejme tomu 1j bazálu a před hlavními jídly 1-2j bolusoveho inzulínu, do hypoglykémie by se možná občas dostal, ale nic, co by kousek sladkého nespravilo. Co by se ale stalo se slinivkou a tělem celkově? Když by dostávalo exogenní inzulín, nevyrábělo by tolik vlastního? Klesl by c-peptid ? Myslím, kdyby se inzulín pravidelně aplikoval. Mě by opravdu zajímalo, co by se s tou slinivkou dělo. Jestli by takhle bylo možné postupem navyšování z mini dávek docílit toho, že tělo by si natolik zvyklo na přísun exogenního inzulínu, že by po dobu jeho aplikace svůj vlastní tolik nebo skoro vůbec nevyrábělo. A kdyby se najednou exogenní inzulín přestal podávat, zda by zase svůj inzulín po chvíli začalo vyrábět? Já nevím totiž, zda když by se před jídlem ten bolus inzulínu podal, jestli by to tělo stejně vyrobilo inzulín na celé to jídlo a tu malou dávku vykrylo zásobou glukagonu, nebo by člověk měl cukr nižší... A nebo by tělo vědělo, že v něm už inzulín je a ta slinivka by ho nevyrobila tolik, jako normálně, kdyby se inzulín nepodal. Já se omlouvám za svou poněkud zvláštní otázku, já jsem z diabetické rodiny, sama diabetik 1. typ a s touto otázkou přišel kamarád mého syna, který je také diabetik. Ptal se, co by se stalo, kdyby si inzulín píchl i on? Já mu řekla, že by se třásl a vysvětlila jsem mu, že by měl hypoglykémii, jako má občas můj syn a já . Samozřejmě otázku tolik nerozvedl, ale já nad tím začala přemýšlet a už mi to nedá spát. Zkusit to je hloupé a kdo by to dělal, ale na druhou stranu, je to možné? Nad věcmi občas přemýšlím až moc, ale tohle potřebují vědět. Děkuji za Váš čas a omlouvám se za tak vyčerpávající a podivnou otázku. Alexandra
věk: 42 let výška: 178 cm váha: 69 kg

Odpověď

Milá Alexandro, tak vy po mně chcete, abych spekuloval, co by se stalo, kdyby …… A zároveň dodáváte, že takovou hloupost by asi sotva někdo dělal, leda že by byl blázen. Já se nerad pouštím na pole spekulování o něčem, co nevím a zároveň vím, že to nikdo odborným způsobem nezkoušel. Můj bratr biolog mi vždycky na takové otázky odpovídá velmi dobře známým a hezkým českým rčením: „Kdyby byly ryby v ….., nemuseli by bejt rybníky“. Ony tam prostě nejsou a nebudou, tak je ta spekulace dost bezpředmětná.

Vracím se ale zpět k tomu „leda že by byl blázen“. A víte, že takových bláznů jsem během své praxe potkal docela dost? Píchali si tajně inzulín a nechali nás spekulovat, čím to je, že mají hypoglykémie. Někteří se kvůli tomu nechali operovat, protože se předpokládalo, že mají nepoznaný malý nádor ve slinivce, který produkuje inzulín. Takže tady vidíte příklad, co se stalo, když si někdo zdravý píchal inzulín. No, oni většinou úplně zdraví nebyli, většinou měli nějaký psychický problém a ten se musel řešit. Na nás by se ale většinou smrtelně urazili, když jsme jim ten inzulín objevili.

Když si to ale tolik přejete (a navíc pan redaktor označuje váš dotaz za velmi kultivovaný), tak se pokusím přece jenom trochu spekulovat.

Především, kontrola sekrece inzulínu u zdravého člověka je poměrně složitá. Často začíná už jenom pomyšlením na určité jídlo a pokračuje potom tím, že skutečně začínáme jíst. Aktivují se další pomocné hormony, které řídí pohyblivost žaludku a střev a působí také na beta buňky pankreatu (jsou to tzv. inkretiny). Když se začne glukóza vstřebávat ze střeva do krve, aktivuje nejen samotné beta buňky pankreatu, ale také centrální senzory glykémie v mozku, které dále vysílají signály do pankreatu.

Měla byste také vědět, že vstřebaná glukóza putuje střevními žilami do vrátnicové žíly a tak se dostává do jater. Do jater putuje také inzulín, který se uvolňuje z beta buněk pankreatu. V játrech pak inzulín vykoná asi polovinu své práce a zajistí, aby se velká část vstřebaných živin (tedy i glukózy) hned v játrech zpracovala. Jenom asi polovina inzulínu pak putuje dále do těla a dostává se i do ostatních tkání. A to je velký rozdíl od inzulínu, který se píchá do podkoží. Protože ten nejde do střevní žilní krve a tudy do jater, ale dostává se hned do celého těla.

Takže: když si někdo píchá malé dávky inzulínu do podkoží, projeví se to především že má lepší chuť k jídlu, jí více a postupně tloustne. Ostatně, dokonce se toho někdy využívá při výživě velmi štíhlých lidí. Stejně tak se přidává inzulín do infuzních roztoků s glukózou, aby se zbytečně příliš nenamáhaly beta buňky. V přiměřené dávce (asi 10 jednotek na 50 g glukózy) glykémii u zdravého člověka příliš nezvedá a nedochází ani k hypoglykémii.

Když glykémie klesá, a to i jen mírně, reagují beta buňky pankreatu tím, že omezují uvolňování inzulínu. Dokonce může klesnout sekrece skoro až na nulu, takže v té chvíli může být hladina C-peptidu v krvi velmi nízká a hladina (vlastního) inzulínu téměř nulová. Proto si myslím, že pokud by si někdo dlouhodobě zbytečně dával malé dávky inzulínu, jeho vlastní sekrece by výrazně klesla. Protože by ale po jídle určitě docházelo ke stimulaci, tak by navíc měl hypoglykémie a postupně by nabýval na váze. Pokud by to trvalo déle, tělo by se bránilo vznikem tzv. inzulínové rezistence. Jednak by byly zvýšené hladiny kontraregulačních hormonů, ale také metabolismus ve tkáních by se adaptoval a byl by méně citlivý na inzulín. Jak známo, to není nic zdravého, je to jeden z faktorů vzniku aterosklerózy, ale také ztučnění jater atd. Co by to časem udělalo s beta buňkami pankreatu, to opravdu nevím. Ale zřejmě jako všechno v těle, co se málo používá, by asi zlenivěly a určitě by jim to nedělalo dobře.

Dost možná víte, že u diabetu 2. typu je jednou z hlavních poruch právě inzulínová rezistence. Osoby s inzulínovou rezistencí mají většinou hladinu inzulínu zvýšenou, a to i když nejedí. Tedy alespoň do té doby, než se z toho beta buňky unaví a nejsou dále schopné nadměrné množství inzulínu vyrábět. A pak se někdy vyčerpají, a v té chvíli člověk již potřebuje léčbu, dost často i inzulínem.

Tak. Naštěstí česká krajina celkem oplývá rybníky, takže můžeme naše spekulace ukončit.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)

Další dotazy z kategorie "Obecné"

1094 dotazů

  • Dotaz

    Dobrý den. Píchám si inzulín 4krát dávka7-8. Příklad: před jídlem mám 6.8, píchnu 7 a 1-2 hod po jídle mi spadne cukr pod 4. Několikrát za měsíc.Kupuju si senzor,sám to neuhlídám. Mohou vynechat píchnutí před jídlem a podle křivky na senzoru si připíchnout. Děkuji.

    Odpověď

    Milý Josefe, škoda, že neuvádíte přesně, jak se léčíte. Z vašich údajů usuzuji, že si 3x denně pícháte rychle působící inzulín a čtvrtá dávka je dlouze působící inzulín, přičemž by bylo dobré znát druh, abych věděl přibližnou délku jeho působení. Kromě toho máte značnou nadváhu.

    Napadá mě, že by možná pro vás stačil jen dlouze působící inzulín, ale asi ve vyšší dávce, než je 8 j., např. Tresiba nebo Toujeo 16 až 20 j., odhadem. Bylo by také vhodné trochu snížit kalorický příjem, zejména množství sacharidů, maximálně do 200 g/den, ale raději méně. 

    Pokud aplikujete inzulín 4x denně, mohla by vám při správném zdůvodnění lékařem senzory hradit - je to jen pro lékaře administrativně trochu složité, zvláště v současné době, kdy se pravidla často mění a dokumentace je složitá. Rozhodně je ale senzor pro vás moc dobrá věc.

    Hodnota 4 nemusí být příliš nízká, je to v podstatě ještě v normě, ale u staršího člověka jsme opatrnější, zejména by to nešlo ještě více dolů, např. pod 3 mmol/l. Pokud byste svůj inzulínový ani stravovací režim neměnil, doporučuji dávky inzulínu před jídly trochu snížit, např. na 5 j. Pokud byste nezvýšil dávku bazálního inzulínu, zatím bych inzulín před jídly nevynechával docela.

    Detail dotazu

  • Dotaz

    Dobrý den, už několik let mívám stavy, že když se delší dobu nenajím, začne mi být špatně, mžitky před očima, závratě. Někdy vydržím 4 hodiny, někdy je to už po 2 hodinách. Je jedno co sním. Zvláštní ale je, že když mi přijde špatně, nestačí se napít nebo sníst bonbón/hroznový cukr, musí to být něco co mě i zasytí. U diabetoložky jsem byla, řekla že cukrovku nemám, a nemá smysl dělat test na zjištění inzulinové resistence, že se to léčit nedá, pouze držet dietu-200 g sacharidů za den. Hodnoty krevi byli: Glukóza-5,34 mmol/l a Glykovaný hemoglobin 36 mmol/mol. Můj tatínek si od mládí píchá inzulin, mamin má zvýšený cukr. Myslíte, že se u mně jedná o insulinovou resistenci, a mám jen zkusit tu dietu? Nebo je to reaktivní hypoglykémie či něco jiného? Děkuji za odpověď a přeji hezký den S pozdravem Lea

    Odpověď

    Dobrý den, Leo,

    podle toho, co popisujete, nejde o typický obraz inzulinové rezistence. Ta se většinou neprojevuje takto náhle vznikajícími stavy slabosti po několika hodinách bez jídla, ale spíš dlouhodobě, a to zejména únavou, přibýváním na váze nebo postupným zvyšováním glykemie. Vaše obtíže naopak velmi připomínají tzv. reaktivní (funkční) hypoglykémii, případně obecně horší toleranci delšího hladovění.

    Typické je, že se potíže objevují po 2–4 hodinách bez jídla, máte mžitky před očima, závratě a slabost, a úleva přijde až po jídle. To, že nepomůže samotný cukr nebo bonbón, ale spíše „normální jídlo“, do toho dobře zapadá. Rychlý cukr může někdy stav zlepšit jen krátce, protože vyvolá další vyplavení inzulinu.

    Vaše laboratorní výsledky jsou přitom zcela v normě (glykemie i glykovaný hemoglobin), takže v tuto chvíli nejde o cukrovku. Rodinná zátěž sice znamená určité riziko do budoucna, ale nevysvětluje tyto konkrétní potíže.

    Inzulinová rezistence se nedá úplně vyloučit, ale není to pravděpodobně hlavní příčina vašich obtíží. V tomto směru měla vaše diabetoložka pravdu i v tom, že případná léčba je především režimová.

    Pokud byste chtěla mít jistotu, je možné doplnit oGTT (glukózový toleranční test), ideálně i s měřením inzulinu, případně krátkodobě použít kontinuální monitor glykemie, který by ukázal, zda při těchto stavech skutečně dochází k poklesům cukru. Podle mého názoru je to ale celkem zbytečné.

    Z praktického hlediska je nejdůležitější úprava režimu: jíst pravidelně menší porce, zhruba každé 3 hodiny, a kombinovat sacharidy s bílkovinami a tuky, aby se vstřebávání zpomalilo. Nevhodné jsou naopak samotné rychlé cukry. Není tolik podstatné striktně počítat 200 g sacharidů denně, jako spíše dbát na jejich kvalitu a pravidelnost příjmu.

    Celkově tedy vaše obtíže nejspíše odpovídají reaktivní hypoglykémii nebo zvýšené citlivosti na pokles glykémie. Nejde o diabetes, a základním řešením je režim. Pokud by se ale stavy zhoršovaly, byly častější nebo by došlo i ke ztrátě vědomí, pak by bylo vhodné další vyšetření.

    Detail dotazu

  • Dotaz

    Ako obnoviť vlastný inzulín pri diabete 2 .Prečo inzulín len udržuje človeka pri živote a nevylieči ? Ďakujem .

    Odpověď

    Milá paní Mário,

    vaše otázka je dost častá a chápu, co tím myslíte. Pokusím se odpovědět co nejjednodušeji.

    U diabetu 2. typu není hlavní problém jen v tom, že by tělo „nemělo inzulín“. Naopak – v počátku ho bývá často i dost. Problém je v tom, že na něj tělo špatně reaguje (tzv. inzulínová rezistence) a postupně se navíc schopnost slinivky inzulín tvořit snižuje.

    Proto inzulín neléčí příčinu nemoci, ale nahrazuje to, co už tělo nezvládá. Podobně jako brýle neuzdraví oči, ale umožní dobře vidět.

    Obnova vlastního inzulínu je bohužel omezená. Co ale lze ovlivnit:

    • snížení hmotnosti (i malé zhubnutí může výrazně pomoci),

    pravidelný pohyb,

    • vhodná strava (méně jednoduchých cukrů, rozumné množství sacharidů),
    • moderní léky, které zlepšují účinek vlastního inzulínu nebo podporují jeho tvorbu.

    U některých lidí se díky tomu podaří potřebu inzulínu oddálit nebo snížit. Ve vyšším věku a při delším trvání diabetu už ale slinivka často není schopna produkci inzulínu dostatečně obnovit.

    Je důležité říci, že inzulín pro vás není „poslední špatná možnost“, ale velmi účinná a bezpečná léčba, která chrání organismus před komplikacemi (oči, ledviny, nervy, cévy).

    Ve vašem případě, kdy váha je celkem v pořádku, už pravděpodobně nejde tolik o dietu, ale spíše o to, jak dobře vaše slinivka ještě pracuje. O tom rozhodne váš lékař podle hodnot cukru a případně dalších vyšetření.

    Inzulín člověka „udržuje při životě“ proto, že nahrazuje chybějící hormon. Samotnou příčinu diabetu 2. typu ale zatím medicína úplně odstranit neumí.

    Detail dotazu

  • Dotaz

    Som na umelom inzulíne, má veľa nežiadúcich účinkov s ktorými nemôžem pri tomto lieku súhlasiť, stav sa mi stále zhoršuje vysoký tlak, zlé trávenie, svrbenie tela, slabosť a únava. Aký revolučný liek bol vyvinutý, aby ľudia na cukrovku mohli žiť ?

    Odpověď

    Milá Maria,

    je těžké správně komentovat váš případ, protože uvádíte velmi málo podrobností, jen si stěžujete na vedlejší účinky inzulínu.

    Vaše potíže jsou nepříjemné, ale je důležité říci, že inzulín sám o sobě obvykle nezpůsobuje vysoký tlak, celkové svědění ani zhoršování stavu. Tyto příznaky častěji souvisejí s nevyrovnanou cukrovkou, jinými léky nebo dalším onemocněním (např. ledviny, játra, štítná žláza). Proto by bylo vhodné léčbu znovu zhodnotit s lékařem, nikoli inzulín vysazovat.

    Pokud jde o „nové“ léky, u diabetu 2. typu dnes výrazně pomáhají např. semaglutid nebo dapagliflozin, které zlepšují kompenzaci a mají i další přínosy. U diabetu 1. typu však inzulín zůstává základní a nenahraditelnou léčbou. Myslím, že byste neměla hledat „revoluční“ náhradu, ale spíš je potřeba najít skutečnou příčinu vašich potíží a podle toho upravit stávající léčbu.

    Detail dotazu

  • Dotaz

    Jaký inzulín je vhodný při inzulinové rezistenci

    Odpověď

    Neexistuje „speciální“ inzulin na inzulinovou rezistenci. Volba inzulinu se řídí tím, jaké jsou glykémie během dne a noci, nikoli samotnou rezistencí.

    Co je důležité pochopit

    Inzulinová rezistence znamená sníženou citlivost tkání na inzulin.
    Proto je obvykle potřeba vyšší dávka inzulinu, ne jiný typ.

    U Vás (97 kg / 182 cm, ročník 1957) jde o mírnou nadváhu, která může k inzulinové rezistenci přispívat, ale nejde o extrémní situaci.

    Jaký inzulin se obvykle používá

    1) Bazální (dlouhodobě působící) – základ léčby

    Používá se nejčastěji jako první krok.

    • Lantus
    • Toujeo
    • Tresiba

    Výhody:

    • stabilní účinek
    • nižší riziko hypoglykémie
    • dávkování 1× denně

    U inzulinové rezistence často dostačující na začátku.

    2) Rychle působící inzulin (k jídlu)

    Přidává se, pokud nestačí bazální inzulin.

    • Novorapid
    • Humalog

    Používá se ke zvládnutí vzestupů glykémie po jídle.

    3) Koncentrované inzuliny (při vyšších dávkách)

    U výraznější inzulinové rezistence:

    • Toujeo
    • Humulin R U-500

    Výhodou je menší objem injekce při vyšších dávkách.

    Co je v tomto případě klíčové

    Ve Vašem případě je zásadní, že:

    • inzulin nemusí být vůbec nutný, pokud jsou glykémie jen mírně zvýšené
    • základ léčby inzulinové rezistence je režim, nikoli inzulin

    Důležité kroky:

    • redukce hmotnosti (i o 5–10 % má velký efekt)
    • pravidelný pohyb (alespoň 150 minut týdně)
    • úprava stravy
    • často lék jako metformin

    Shrnutí

    • Neexistuje „nejlepší inzulin“ na inzulinovou rezistenci
    • nejčastěji se začíná bazálním inzulinem (např. Lantus nebo Tresiba)
    • při větší rezistenci jsou potřeba vyšší dávky nebo koncentrované formy
    • hlavní léčbou je ale úprava životního stylu a řešení příčiny

    V praxi tedy u podobného pacienta obvykle nejprve optimalizujeme režim a perorální léčbu a inzulin přidáváme až tehdy, pokud to nestačí.

    Detail dotazu
Zobrazit všechny dotazy z kategorie "Obecné"

Napsat dotaz

Uveďte prosím co nejjednodušeji několika slovy, případně upravujeme redakčně

Na stránkách se zobrazí pouze Vaše jméno, nikoliv příjmení

Týká se osoby, jejíž problém je řešen

Na stránkách nebude zobrazena

Na stránkách nebude zobrazena

Na stránkách nebude zobrazen

bude přístupný pouze redakci

Pro případ upřesnění dotazu

Zveřejňujeme pouze dotazy srozumitelné, dotazy opakované a podobné neuvádíme. Zadáním dotazu souhlasíte s Pravidly poradny a zpracováním osobních údajů.

Doporučení a pravidla poradny: Dříve než nám zašlete svůj dotaz, vyhledejte si prosím, zda stejný nebo velmi podobný dotaz nepoložil jiný čtenář či čtenářka před vámi. Doporučujeme vepsat do obdélníčku "Hledat v poradně" klíčová slova týkající se vašeho dotazu a prohlédnout si starší odpovědi na stejné či podobné téma. Upozorňujeme, že položené dotazy budou zveřejněny stejně jako odpověď na ně. V odpovědi uvedeme pouze vaše křestní jméno, rok narození, tělesnou hmotnost a výšku, jelikož tyto parametry s odpovědí většinou souvisí. Pokud bude k dotazu přiložena fotografie nebo video, odpovídající lékař zváží její zveřejnění. Velmi děkujeme za vaši přízeň. Věříme, že vám přinášíme užitečnou službu v daném oboru medicíny. Upozorňujeme, že tyto internetové stránky slouží pouze jako informační zdroj. V žádném případě nenahrazují lékařskou či jinou odbornou péči!