diabetická autonomní neuropatie

Milá Jano, pokud bych věřil, že máte smysl pro humor, tak bych se přiznal, že mi váš dotaz vyvolal úsměv na tváři. Mám sto chutí odpovědět, jak krásná vidina je mít před sebou přinejmenším 8 let. Kdo to při dnešní mezinárodní situaci, klimatické krizi a četnosti padajících střešních tašek může říci? Takto odpovědět si však neodvažuji, a tak si to prosím škrtněte. Jenom mi hloubá v duši, kde jste tu pitomost s 8 lety života nalezla?

Diabetická polyneuropatie je totiž v podstatě nejčastější komplikací diabetu. Nervové buňky a jejich vlákna jsou totiž citlivé vůči dlouhodobě zvýšeným hodnotám glykémie. Zvýšená glykémie zhoršuje jejich funkci, vede k poruše jejich ochranných obalů a může vést k jejich zániku.  Velmi záleží na délce trvání diabetu, ale ještě mnohem více na stupni vyrovnání diabetu. Nervových vláken a nervových buněk však máme v těle velmi mnoho. Dokáží se různě v těle zastupovat, takže mírnější poruchy se často nijak neprojevují a žádné skutečné riziko nepředstavují. Navíc, poruchy přičítané diabetické polyneuropatii, jsou často jen funkční (bez závažného postižení nervů) a zlepšují se při dlouhodobě dobrém vyrovnání diabetu.

Pokud se tedy velmi pečlivě zaměříme na diagnostiku diabetické polyneuropatie, u většiny pacientů s nemocí trvající déle než 15 let nějaké změny nalezneme. Může jít např. o zpomalené vedení nervových reakcí vyšetřované pomocí elektromyografie, alespoň v některých nervech (a když jich vyšetříme více, tak možnost nějakého patologického nálezu je o to vyšší). Diabetická autonomní neuropatie se vyšetřuje velmi obtížně a v podstatě jediné testy, které jsou běžně k dispozici, je měření pravidelnosti srdeční akce pomocí elektrokardiografie. Za normálních okolností je srdeční akce i v klidu mírně nepravidelná v závislosti na dýchání nebo na nějakých úkonech, jako je např. zatnutí pěsti či nafukování balonku. Tato přirozená nepravidelnost je při autonomní neuropatii snížená (srdeční akce je více pravidelná).

Reálně projevy diabetické polyneuropatie jsou zejména různé druhy bolestí a brnění v dolních končetinách (prstů, plosky) a poruchy citlivosti na nohách. Potíže mohou být samozřejmě i vážnější, jako třeba poruchy hybnosti, slabost, sklon ke křečím a mnoho dalších variant. Často se ale obtíže zlepší po zavedení dobrého vyrovnání diabetu a pravidelného cvičení. Autonomní neuropatie pak může působit poruchy zažívání, průjmy, poruchy močení a mnoho jiných problémů. Zjistit, že to je ale skutečně způsobeno autonomní neuropatií, není lehké. Rozvinutá diabetická neuropatie může být velmi nepříjemná, ale ohrožení života zpravidla nepředstavuje. Spíš hodně souvisí se špatným vyrovnáním diabetu, a to opravdu s délkou života může souviset.

Pokud nemáte současně nějaké zcela jiné onemocnění než diabetes, tak si odvažuji vám slíbit, že když:

1. Budete mít velmi dobře vyrovnaný diabetes (glykovaný hemoglobin pod 57 mmol/l, ale mnohem raději pod 53 mmol/l
2. Budete si kontrolovat krevní tlak a budete se snažit jej mít v rozmezí 110/70 – 130/90
3. Budete mít díky správné dietě a případně hypolipidemické léčbě hodnoty krevních tuků v doporučeném rozmezí
4. Budete o sebe fyzicky pečovat a alespoň trochu, zato pravidelně, cvičit
5. Vyhnete se padajícím střešním taškám

tak vás čeká přinejmenším dalších 30, ale spíše 40 či více let života, a to i kdybyste měla skutečné projevy diabetické polyneuropatie včetně té autonomní. Moc vám přeju, aby vám těch nastávajících 40 let stálo za to, protože nikdo nevíme, jaké potíže se nám osud chystá postavit do cesty, dokonce ani to, jaké životní obtíže si způsobíme sami.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)