Erektilní dysfunkce
Erektilní dysfunkce je opakovaná nebo trvalá neschopnost dosáhnout či udržet dostatečné ztopoření (erekci) penisu pro uspokojivou sexuální aktivitu. Může mít cévní, nervové, hormonální i psychické příčiny, které se často vzájemně kombinují.
U mužů s diabetem je erektilní dysfunkce poměrně častou chronickou komplikací. Její vznik souvisí zejména s dlouhodobým poškozováním cév a nervů při zvýšené glykemii.
Jak vzniká erekce?
Při sexuálním vzrušení vysílá nervový systém signály, které způsobují uvolnění hladké svaloviny v cévách a topořivých tělesech penisu. Do topořivých těles přitéká větší množství krve, jejich objem se zvětšuje a současně se omezuje odtok žilní krve. Tím vzniká a udržuje se ztopoření.
Pro správnou erekci je tedy nezbytná spolupráce nervového systému, cév, hladké svaloviny a hormonálních i psychických vlivů. Porucha kteréhokoli z těchto mechanismů může vést k erektilní dysfunkci.
Jaké jsou příčiny erektilní dysfunkce?
Cévní příčiny: ateroskleróza, vysoký krevní tlak, poruchy prokrvení penisu a další cévní onemocnění.
Nervové příčiny: diabetická neuropatie, poškození míchy a nervů nebo následky některých operací v oblasti malé pánve.
Hormonální příčiny: zejména nedostatek testosteronu, případně některé další hormonální poruchy.
Psychické příčiny: stres, úzkost, deprese, partnerské problémy nebo obavy ze sexuálního selhání.
Další vlivy: obezita, kouření, nadměrná konzumace alkoholu, některé léky, operace prostaty a radioterapie v oblasti pánve.
U řady mužů se současně uplatňuje více příčin. Erektilní dysfunkce proto nemusí být pouze psychickým problémem ani nevyhnutelným důsledkem stárnutí.
Erektilní dysfunkce a diabetes
Dlouhodobě zvýšená glykemie může poškodit drobné cévy i nervová vlákna, která se podílejí na řízení erekce. Významnou roli hraje zejména autonomní neuropatie a porucha cévní funkce.
Riziko erektilní dysfunkce se zvyšuje také při současném výskytu vysokého krevního tlaku, obezity, poruch krevních tuků a kouření.
Dobrá dlouhodobá kompenzace diabetu pomáhá snižovat riziko dalšího poškozování cév a nervů. Již vzniklé změny však nemusí být vždy plně vratné. I v takovém případě existují účinné možnosti léčby poruchy erekce.
Jak se erektilní dysfunkce vyšetřuje?
Základem je rozhovor s lékařem o charakteru obtíží, jejich trvání, užívaných lécích a dalších onemocněních. Lékař může posoudit krevní tlak, cévní rizikové faktory a podle potřeby doporučit laboratorní vyšetření glykemie, glykovaného hemoglobinu, krevních tuků a testosteronu.
U některých pacientů je vhodné také specializované urologické vyšetření nebo ultrazvukové posouzení prokrvení penisu.
Jak se erektilní dysfunkce léčí?
Léčba závisí na příčině, celkovém zdravotním stavu a preferencích pacienta. Často je vhodná kombinace několika postupů.
Úprava životního stylu: pravidelná fyzická aktivita, omezení kouření a alkoholu, snížení nadměrné hmotnosti a léčba diabetu, vysokého krevního tlaku a poruch lipidů.
Léky podporující erekci: nejčastěji se používají inhibitory fosfodiesterázy typu 5 (PDE5), například sildenafil, tadalafil, vardenafil nebo avanafil. Podporují prokrvení topořivých těles při sexuální stimulaci. Samy o sobě nevyvolávají sexuální touhu.
Důležité upozornění: inhibitory PDE5 se nesmějí kombinovat s nitráty používanými například při angině pectoris ani s některými dalšími léky uvolňujícími oxid dusnatý. Mohlo by dojít k nebezpečnému poklesu krevního tlaku. O vhodnosti léčby má rozhodnout lékař.
Další možnosti: vakuové erekční pomůcky, aplikace léčiv do topořivých těles, psychosexuální terapie a ve vybraných případech implantace penilní protézy. Hormonální léčba je vhodná jen při prokázané hormonální poruše a po odborném posouzení.
Věděli jste?
Erektilní dysfunkce může být jedním z prvních příznaků cévního onemocnění, ještě před objevením srdečních obtíží.
Obtíže s erekcí proto mohou být důvodem nejen k urologickému vyšetření, ale také ke kontrole krevního tlaku, glykemie, cholesterolu a celkového kardiovaskulárního rizika.
Kdy vyhledat lékaře?
Pokud se obtíže s erekcí opakují nebo přetrvávají, je vhodné obrátit se na praktického lékaře, diabetologa, urologa nebo sexuologa. Není důvod se za tyto potíže stydět. Mohou upozornit na jiné dosud nezjištěné onemocnění a ve většině případů je možné nabídnout účinnou pomoc.