Poradna

výzkum diabetu

Ptá se: Renáta

Dotaz

Mohl by mi někdo od Vás přiblížit aktuální situaci s výzkumem v oblasti diabetu. Slyšela jsem například o použití T-lymfocytů k ,převýchově‘ imunitního systému? Nebo jsou nějaké další pokroky v léčbě?

Odpověď

Milá Renáto, asi nikdo nedokáže odpovědět na takto široce postavenou otázku. Diabetes má více typů, které vznikají z různých důvodů. Proto také se výzkum ubírá mnoha směry. Problematika je celospolečensky závažná, ve společnostech podobných té naší postihuje diabetes skoro 10% obyvatel.

Stejně jako u jiných nemocí je snahou vědců hledat metody, které

  • Zabrání vzniku diabetu
  • Zpomalí jeho průběh
  • Vyléčí již rozvinutou chorobu
  • Zpomalí nebo zastaví rozvoj komplikací, které diabetes přináší
  • Zmírňují již rozvinuté komplikace
  • Zlepšují kvalitu života nemocných s diabetem
  • Prodlužují život pacientů s diabetem

Výzkum je prováděn buď ve státem řízených institucích, jako jsou university nebo státem řízené výzkumné ústavy, nebo v soukromých společností. Státem řízené instituce mají řešit zejména obecné biologické a zdravotnické otázky, které vyplývají ze státem schválených priorit a mají vést ke zlepšení zdravotního stavu populace. Soukromé instituce hledají zejména taková řešení, která se mohou uplatnit ve farmaceutickém průmyslu či na trhu zdravotní péče. Je pochopitelné, že soukromé společnosti jsou schopny investovat mnohem větší množství finančních prostředků pro výzkum, ale na druhé straně často očekávají rychlá řešení, která se brzy uplatní v praxi a vynaložené prostředky se vrátí. Jejich hlavním cílem je zlepšení léčby prostřednictvím nového bezpečného perorálního antidiabetika, nebo pomocí nového přípravku inzulínu, který má výhodnější vlastnosti, než dosavadní přípravky.

Vy jste asi měla na mysli možnost vyléčit vznikající nebo již rozvinutý diabetes 1. typu. Ale ani u takto zúženého dotazu není možné odpovědět pomocí jednoho příspěvku. Diabetes 1. typu je autoimunitní onemocnění způsobené tím, že u predisponovaných osob dochází zatím z neznámého důvodu k postupnému zániku beta buněk pankreatu, které vyrábějí inzulín. Protože se ještě ani neví, co vlastně zánik beta buněk způsobuje, nemohou být zatím výzkumné postupy zaměřeny cíleně na jednu určitou příčinu. Je celkem jasné, že řešení nemůže být krátkodobé a že případné zkoušení nového léčebného zásahu s nejistým úspěchem přináší výsledky až po několika letech výzkumu, což výrobci velmi pečlivě zvažují.

Postupů, jak předejít vzniku diabetu, zpomalit jeho rozvoj a případně vyléčit již rozvinutý diabetes mellitus 1. typu, se v experimentech, a ojediněle v klinických studiích u lidí, zkouší mnoho. Časová období, na které se různé studie zaměřují, ukazuje obrázek.

Dokud pacient nemá diabetes a ještě neprobíhá „ničení a zánik“ jeho buněk, je zde příležitost k preventivním opatřením. Protože ale dosud nevíme, co vlastně diabetes vyvolává a zda je určitá osoba skutečně ohrožena jeho vznikem, je možné se zatím zaměřovat jen na zcela bezpečné postupy, jako třeba vynechávání určitých složek potravy apod. Výzkum se odehrává zejména na úrovni molekulárně-genetické a hledají se určité odlišnosti u osob, u kterých diabetes nakonec vznikne.

V období označeném na obr. jako stádium I je již možné laboratorně prokázat, že autoimunitní proces skutečně probíhá, ale příslušná osoba má ještě normální hladiny krevního cukru. Počet beta buněk již klesá, a to je příležitost pokusit se imunitní proces nějakým způsobem zvrátit. Zbytek beta buněk by mohl zůstat uchován a dokonce by se mohly zregenerovat některé nové beta buňky.

Ve stádiu II už počet beta buněk kriticky poklesl a hladina krevního cukru stoupá. Nyní již víme, že pacient má diabetes 1. typu a můžeme si dovolit náročnější testování. Na úplné vyléčení ale už může být pozdě. Mohlo by se podařit uchovat alespoň část beta buněk a tím výrazně zlepšit průběh diabetu.

Ve stádiu III už téměř všechny beta buňky zanikly. Pokud není pacient správně léčen dostupnými inzulinovými metodami, jeho diabetes je nestabilní a mohou se vyvíjet dlouhodobé komplikace. Zde se mohou z nových léčebných postupů uplatnit transplantace pankreatu, transplantace Langerhansových ostrůvků a případně transpslantace beta buněk vytvořených v laboratoři, a to buď tzv. přeprogramováním jiných typů buněk, vypěstováním beta buněk z kmenových buněk anebo případně i použití buněk zvířecích.

Postupný rozvoj diabetu 1. typu od genetické vnímavosti až po úplnou autoimunitní destrukci a možnosti léčebného zásahu

Stádium

Metoda (příklady)

Rizika

Klinické studie

Efekt

Prevence

Vynechání kravského mléka u kojenců

Žádná

Ano

Malý či žádný

Perorálně či nosem podávaný inzulín

Žádná

Ano

Žádný

I

Vakcinace proti různým  autoantigenům

Infekce

Ano

Zatím neprokázáno

II

Teplizumab

Infekce, reakce po podání léků

Ano

Zlepšená zbytková sekrece inzulínu

Tocilizumab

Ano

Pravděpodobně zlepšená zbytková sekrece inzulínu

Abatacept

Ano

Zatím neprokázaný

Různé imunosupresívní léky

Oslabení imunity, orgánová toxicita

Ano

Střední až výrazný, ale jen dočasný a provázený nežádoucími efekty

Regulační T lymfocyty

Bezprostředně malá, dlouhodobě neznámá

Ano

Zlepšená zbývající sekrece inzulínu v předběžném hodnocení

III

Beta buňky odvozené z kmenových buněk

Neznámá, potenciální závažná

Ano

Průkaz určité sekrece inzulínu

Přeprogramované B buňky

Neznámá, potenciální závažná

Ne

Částečný efekt u zvířat

Prasečí enkapsulované ostrůvky

Většinou malé

Ano

Zatím malý či žádný efekt u lidí

V laboratoři namnožené beta buňky

Neznámo

Ne

Možné v laboratoři

Léková stimulace regenerace beta buněk

Neznámo

Ne

Testy u zvířat

Jak vidíte, výzkum léčby diabetu intenzivně probíhá. V klinických studiích se však zcela nové postupy testují opatrně a prvním cílem je posoudit, zda nejsou škodlivé a zda mají určitý alespoň laboratorní efekt. Pokud se určitý efekt prokáže a postup se jeví jako přijatelně bezpečný, naplánují se déle trvající studie u většího počtu pacientů. Ze všech intervenčních postupů, které jsou uvedeny v tabulce, se zatím žádný v dlouhodobém měřítku neosvědčil a nepoužívá se zatím jako skutečná léčba diabetu.

Pro dnešek je možné dodat již jen pár slov k „regulačním T lymfocytům“, na které jste se asi ptala:

Všechny správné imunitní reakce jsou v těle dobře koordinovány. Tak např. když onemocníte chřipkou a virus chřipky napadne vaše buňky, některé specializované T buňky to rozpoznají a dostanou signál, aby se rychle množily a připravily se na boj s chřipkovým virem. Trvá jim to několik dní a virus se zatím množí. Asi po 5 dnech je jich již tolik, že množství viru v těle začne klesat a bohužel některé napadené buňky v těle jsou v obranném boji zničeny i s virem. Kdyby to pokračovalo dále, tělo by se nakonec samo poškodilo. Proto se současně množí i tzv. regulační T-lymfocyty, které naopak mají za úkol imunitní proces v určitém okamžiku začít tlumit a téměř zastavit. Mezi tím se také vytvoří v těle protilátky a ty zbytkový virus drží na uzdě a vy se uzdravíte.

Při vzniku diabetu 1. typu se však má za to, že imunitní proces je z neznámých důvodů patologický a neměl by pokračovat, aby nebyly zničeny beta buňky. Proces by mohly ukončit regulační T lymfocyty, ale těch je zpravidla málo a na utlumení nestačí. Vědci proto zkoušejí odebrat od pacienta krevní vzorek a izolovat z něj regulační T lymfocyty. Ty se potom pokoušejí v laboratoři namnožit a aktivovat. Po navrácení takto namnožených regulačních T-lymfocytů by mohlo dojít k utlumení probíhajících imunitních reakcí. U některých nemocí se dokonce ukazuje, že to do určité míry funguje. Je to zejména v případech, kdy tělo reaguje proti více vlastním antigenům. U diabetu to zatím není vyzkoušené, ale mohlo by to také alespoň částečně fungovat. Podle mého názoru je hlavním problémem to, že některé regulační T-lymfocyty jsou celkově tlumivé a uklidňují více probíhajících imunologických procesů najednou – tedy i ty žádoucí. My bychom ale potřebovali specifické regulační T-lymfocyty, tedy jen ty, které budou tlumit další ničení beta buněk, ale nebudou se účastnit dalších imunitních procesů v těle. A to se zatím ještě nepodařilo.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Další dotazy z kategorie "Obecné"

  • Dotaz

    čistě praktický dotaz - kde odevzdávat k likvidaci prázdná inzulinová pera, u nás v lékárně to nevědí!

    Odpověď

    Podle zákona o léčivech je lékárna povinna převzít jen nepoužitelná léčiva. Tím se rozumí léčiva nevyhovující jakosti, s prošlou dobou použitelnosti, uchovávaná nebo připravená za jiných než předepsaných podmínek, zjevně poškozená nebo nespotřebovaná. Nepoužitelná léčiva včetně jejich obalů musí být odstraněna tak, aby nedošlo k ohrožení života a zdraví lidí nebo zvířat anebo životního prostředí. Lékárna by měla převzít také použité injekční stříkačky naplněné léčivým přípravkem z výroby. To znamená, že injekční stříkačka je současně obalem daného léčiva a i po aplikaci v ní nějaký „zbytek“ léčivého přípravku zůstává – můžeme tedy hovořit o nespotřebovaném léčivu a jeho obalu.

    Ostatní použité injekční stříkačky a jehly, které patří mezi zdravotnické prostředky, lékárna nemá povinnost od pacientů přijmout. Ty je nutné zlikvidovat podle zákona o odpadech jako nebezpečný odpad. O tom, jak s ním nakládat, by měl podat informace příslušný obecní nebo městský úřad. Každá obec je totiž dle zákona o odpadech povinna určit místa, kam mohou fyzické osoby nebezpečné složky komunálního odpadu odkládat, nebo určit místo a termín soustřeďování nebezpečných složek komunálního odpadu. Do nebezpečného odpadu patří také například staré rtuťové teploměry, ani ty lékárny k likvidaci nepřevezmou.

    POZOR – lékárny sice mají ze zákona povinnost převzít nepoužité léky, ale ne ostré předměty. Pokud chce lékárna pro své zákazníky zajistit i tuto službu, musí požádat krajský úřad o souhlas k provozování zařízení dle § 14 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady dle § 16 zákona. Způsob sběru ostrých předmětů musí být uveden v provozním řádu a musí být přijata bezpečnostní opatření související s možnými riziky (viz Směrnici Rady 2010/32/EU ze dne 10. května 2010).

    Použité injekční stříkačky, jehly z inzulínových per diabetiků apod., které zůstaly po aplikaci léčiv, je možno odevzdat na stanovené shromažďovací místo pro nebezpečný zdravotnický odpad například ve zdravotnických zařízeních. V řadě nemocnic, poliklinik, ale i v některých lékárnách jsou k dispozici speciální nádoby na nebezpečný ostrý odpad – musí být pevné, nepropíchnutelné, nepropustné, umožňující průběžné otevírání nádoby a po naplnění pevné uzavření.

    Jak s injekčními stříkačkami, jehlami atd. po použití naložit, by měl pacienta informovat jeho lékař, který danou léčbu předepsal. Měl by také tento nebezpečný odpad případně převzít k likvidaci. Vyplývá to ze stanoviska Státního zdravotního ústavu, které navazuje na legislativní úpravu nakládání s ostrými předměty používanými ve zdravotnictví (Směrnice Rady 2010/32/EU, kterou se provádí Rámcová dohoda o prevenci poranění ostrými předměty v nemocnicích a ostatních zdravotnických zařízeních). Z uvedené směrnice by se podle SZÚ mělo vycházet i při nakládání s ostrými předměty při domácí péči. Tento odpad, který vzniká v důsledku léčby pacienta, je třeba odstraňovat jako odpad nebezpečný, a to na náklady zdravotnického zařízení, v němž byla léčba pacientovi předepsána. Dané zdravotnické zařízení je považováno za původce odpadu dle zákona o odpadech a je povinno dodržovat všechna ustanovení daná tímto zákonem a jeho prováděcími předpisy.

    Zdroj: www.vzp.cz + doplnění

    odpovídá Mgr. Oldřich Tichý
    vedoucí tiskového oddělení a tiskový mluvčí

    Detail dotazu
  • Dotaz

    Občas nemohu spát kvůli tupé bolesti nohou. Jakmile se najím, bolest pomine. Může to být příznak cukrovky, která mi nebyla diagnostikována? Dagmara

    Odpověď

    Milá Dagmaro, bolesti nohou, provázející diabetes, vznikají zpravidla po dlouholetém trvání diabetu, obecně déle než 10 let. Mohou být způsobeny jedna zúženým průsvitem cév, způsobeným aterosklerózou (podobně jako u nediabetiků), nebo poškozením nervového systému dolních končetin.

    Bolesti při cévním zúžení jsou typicky vyvolané tělesnou námahou, kdy se nároky na porokrvení končetin zvyšují. Ustávají po ukončení fyzické zátěže.

    Neuropatické bolesti jsou tupé, někdy připomínají mravenčení či pálení. Jsou často provázené také sníženou citlivostí na ploskách a na nártru. Poškození nervů téhoto typu vzniká oparavdu při dlouhodobém trvání diabetu, i když je možné i u léta nepoznaného či nezjišťovaného diabetu. Mohou ale být také důsledkem jiných nemocí, např. při alkoholismu, či při některých chronických otravách, či autoimunitních chorobách, či čistě neurologických nemocech.

    Souvislost bolestí nohou s jídlem, konkrétně zlepšení po jídle, není součástí žádného mně známého onemocnění, i když v medicíně je možné všechno. Může jít o také odvedení pozornosti jídlem.

    Zjistit diabetes nebo jeho reálné riziko není obtížné. Nejpřesnější je orální glukoózový toleranční test, ale mohlo by stačit změřit glykémií na lačno (po celonočním půstu) a pak asi hodinu po strandardní snídani. Neznám váš věk ani případné jiné nemoci apod. Zkontrolovat glykémii je vhodné jednou za čas u každé odoby nad 40 let věku.

    (odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

    Detail dotazu
  • Dotaz

    Dobrý den, prosím Vás o radu, zda je možné, aby výši glukózy v těle ovlivnil stres i při testu OGTT? Byla mi naměřena glukóza na lačno 6 mmol/l, následně jsem byla odeslána lékařkou na OGTT a hodnoty byly glukóza v plazmě nalačno 5,19, 1h. po zátěži 11,21 a 2h. po zátěži 12,19 mmol/l. Ketolátky a glukóza v moči 0. HbA1c mi nedělala. Jsem z lékařů výrazně anxiosní a dle kardiologa mám syndrom bílého pláště, proto jsem si pořídila glukoměr do domácího prostředí, kde mám hodnoty glukózy na lačno max. 4,6 a po jídle max. 6,6 mmol/l. Musím přiznat, že 3 týdny držím dietu a více se pohybuji, ale praktická lékařka mi rovnou nasadila lék GLUCOPHAGE XR 500MG, o dietě nechtěla vůbec slyšet, mám BMI 28.52 a za tři týdny jsem touto dietou již zhubla 3 kg. Bojím se, abych při užívání těcho léků, současně s dietou a zvýšenou tělesnou aktivitou neměla hypoglykémii. Děkuji za odpověď.

    Odpověď

    Milá Jitko, na otázku, zda stres ovlivňuje hladinu krevního cukru, nejsem schopen jednoznačně odpovědět. Většina pacientů si rozhodně myslí, že ano a zdůvodňují tím často svoje nevyhovující výsledky. Rovněž lékaři to připouštějí. Při skutečném stresu se uvolňují stresové hormony, mezi něž patří zejména adrenalin a také kortizol, a ty oba glykémii krátkodobě zvyšují. Je to v podstatě příprava organismu ně nějakou akci, boj nebo útěk. A k tomu se přísun glukózy do tkáně hodí.

    V praxi ale se takový stres u lékaře (alespoň doufám) vyskytuje jen výjimečně. A pokud se vyskytuje, tak se jedná většinou o osoby dlouhodobě vystresované a tedy výmluva na stres samotný není dostatečná omluva. Jejich stresu je nutné uzpůsobit i léčbu, a pokud tedy jsou hodnoty glykémie vysoké, je třeba je nějakým způsobem snižovat.

    Z výsledků, které jste mi sdělila, jasně plyne, že diagnózu diabetu máte. Nejedná se ale o těžkou poruchu, přechod mezi porušenou glukózovou tolerancí a zjevným diabetem je plynulý. Pokud držíte dietu a dostatečně se pohybujete, máte hodnoty blízko normě. Když jste vystavena zátěži, kterou přestavuje orální glukózový toleranční test, přítomnost diabetu se odhalí.

    Myslím, že vaše paní doktorka postupuje správně. Na prvním místě je ale důležitá dieta s omezením jak celkových kalorií, tak celkových sacharidů a velmi vhodný je pravidelný pohyb. Další zlepšení ale pomůže navodit Glucophage (metformin). Ten má řadu pozitivních účinků na diabetes, zejména snižuje zbytečné uvolňování glukózy na lačno, často během noci. Metformin zejména zlepšuje účinnost inzulínu. Nezvyšuje inzulínovou sekreci nebo ji dokonce trochu tlumí tím, že snižuje glykémii (takže nadměrná sekrece inzulínu není potřebná). Nepůsobí tedy hypoglykémii. Je to lék bezpečný, velmi dobře ozkoušený. Mezi jeho častější nežádoucí účinky patří u někoho snížená chuť k jídlu. To je ale u diabetiků vlastně žádoucí účinek, pokud to není příliš výrazné.

    Vy nejste obézní, ale dodržování diety určitě vyrovnání diabetu zlepší. To, že jste si pořídila glukometr, velmi chválím. Znalost glykémií je základní předpoklad toho, abyste si sama ověřila efekt diety a pohybu a zlepší vám to motivaci. Klidně si sama vyzkoušejte, zda vám tréma z lékařské kontroly glykémií zvýší. Změřte si sama glykémii před návštěvou lékaře a potom ještě těsně před ní, obojí na lačno. Myslím, že se to příliš měnit nebude, rozdíly o 0,5 mmol/l bych nebral příliš vážně.

    (odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

    Detail dotazu
  • Dotaz

    Dobrý den, moji babičku (86 let) už déle trápí pocit studených dolních končetin od kolen dolů i přesto, že je má teplé. Také ji nohy otékají, a celkově se cítí chladněji i v teplém počasí, obvoďačka bez vyšetření řekla, že o nic vážného nepůjde. Také k tomu má dotyčná osoba relativně časté padací epizody (zamotá se jí hlava a spadne) po kterých se nemůže zvednout. Také obecně sledujeme, že je více nestabilní a i méně pohyblivá. Další problém také byla cekem velká infekce, v podobě špatně hojícího se vředu na noze, který byl zpusoben otlakem z bot. Když toto všechno vemu v potaz je možné ze by se jednalo o cukrovku? Obvoďačka ji není příliš nápomocná a babičku už několikrát poslala domu s tím, že to nic vážného nebude. Chci zakoupit přístrojek na glykemické měření doma. Jak často a v jakých intervalech byste doporučili hladinu měřit abychom zjistili zda je potencionálně cukrovka možným problémem? Je něco jiného co bysme měli vyzkoušet? Nebo kam babičku vzít? Děkuji předem ze odpověď a přeji pěkný den. Madelein

    Odpověď

    Milá Madlo, Vaše babička má řadu obtíží, které je možné obecně přisuzovat vysokému věku. Nicméně v každém případě si babička zasluhuje podrobné vyšetření a nejlepší by bylo, kdybyste ji k obvodnímu lékaři doprovodila a nechala si vše sama vysvětlit.

    Za nejzávažnější považuji ten defekt v noze. Nebude-li se včas odpovídajícím způsobem léčit, může vést k závažné celkové infekci a případně až ke ztrátě končetiny. Měl by ji tedy vidět chirurg, který by buď sám zahájil léčbu, nebo by babičku odeslal to tzv. podiatické ambulance (která se zaměřuje na ošetřování nohou u diabetiků). Rána musí být zcela očištěna, nemá se na ni našlapovat, často je potřebná antibiotická léčba a je nutné posoudit, zda bude potřebné vyšetřit cévy dolních končetin.

    Pocit chladných nohou může mít více příčin:

    Může se jednat o špatnou průchodnost cév dolních končetin, nízký krevní tlak (to by vysvětlovalo ty pády), babička může mít také sníženou funkci štítné žlázy. V těchto všech případech by byly končetiny spíše chladné. Samotný zánět v noze může ale naopak teplotu zvyšovat. Je také možné, že babička má celkovou infekci, která pochází od té nohy. Infekce může vyvolávat teplotu a celkový pocit chladu.

    Defekty na dolních končetinách se nejčastěji vyskytují u pacientů s diabetem. Diabetes by odhalilo měření glykémie. Myslím ale, že by to měla udělat obvodní lékařka, a teprve, pokud by se diabetes potvrdil, bylo by vhodné doma měřit při léčbě glykémie častěji.

    Protože se jedná o starší paní, považuji za nejlepší, abyste ji vy nebo někdo z rodiny nějakým pro ni pohodlným způsobem dopravili k lékaři, který by vám navržený postup přímo vysvětlil.

    (odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

    Detail dotazu
  • Dotaz

    Dobrý den, prosím Vás o radu, vymočila som za 12 hodin už 2,5 litra moču a vypila len 2 litre.

    Odpověď

    Milá Michaelo, množství moči nemusí přesně odpovídat tomu, kolik toho člověk vypil v posledních hodinách. K přesnějšímu posouzení lékaři používají sledování tzv. bilance tekutin. Pacient sbírá všechnu moč (opravdu všechnu, jinak to nemá cenu) a zapisuje, co přesně vypil, včetně potravin, které obsahuje velké množství vody, jako např. meloun, jogurt apod. Vyšetření je přesnější, pokud je pacient zacévkován, protože pak se žádná moč neztratí. Takové měření se ale používá jen u závažnějších stavů a musí trvat minimálně 24 hod., spíše déle.

    Voda se z těla ale nemusí dostávat pouze močí. Např. pocením a dýcháním se denně ztratí asi 700 ml vody. Je-li vedro, nebo pokud se člověk hodně namáhá, může vypotit i 1 – 2 l tekutin za den. Voda se ztrácí také při průjmu.

    Dojde-li krátkodobě k nerovnováze mezi vypitým množstvím tekutin a množstvím moči, nic závažného se neděje. Např. je-li vedro, a člověk si množství nápojů nehlídá, může vymočit mnohem méně, než vypije, protože moč se zahušťuje.

    Člověk s diabetem močí více než vypije nejčastěji tehdy, když má vysokou glykémii. Cukr se dostává do moči a do ní s sebou strhává vodu. Je tomu tak, když je glykémie vyšší než 10 mmol/l a při glykémii kolem 20 to může být již velmi výrazné. Pokud by člověk pořádně nepil, dostavila by se za chvíli tzv. dehydratace (nedostatek vody) a kolaps. Samozřejmě tomu lze ale předejít dostatečným pitím.

    V léčbě diabetu 2. typu se dnes používají také léky, které zvyšují vylučování cukru do moči. Ten se do moči dostává i při hodnotách nižších než 10 mmol/l. Zejména z počátku léčby se to může projevit větším močením. Pacient by na to měl být upozorněn.

    A pochopitelně je tu ještě další možnost, a sice užívání diuretik, léků, které zvyšují vylučování sodíku (a tedy i vody) do moči. Diuretika se užívají např. při léčbě zvýšeného krevního tlaku nebo při otocích.

    Někteří lidé mají latentní srdeční nedostatečnost. Ta se může projevovat tím, že se během dne tekutiny v době, kdy člověk převážně stojí, mírně hromadí, a když pak člověk leží, močí více, i když nic nepije.

    Závěrem tedy: rozdíl 500 ml za 12 hodin nemusí být vůbec důležitý. Kdyby to tak ale trvale dlouhodobě, za 3 dny by celkový rozdíl byl již 3 l. Člověk by si pak mohl potvrdit i přírůstkem hmotnosti o 3 kg. A to již může být významné.

    (odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

    Detail dotazu
Zobrazit všechny dotazy z kategorie "Obecné"

Napsat dotaz

Uveďte prosím co nejjednodušeji několika slovy, případně upravujeme redakčně

Na stránkách se zobrazí pouze Vaše jméno, nikoliv příjmení

bude přístupný pouze redakci

Pro případ upřesnění dotazu

Týká se osoby, jejíž problém je řešen

Zveřejňujeme pouze dotazy srozumitelné, dotazy opakované a podobné neuvádíme. Zadáním dotazu souhlasíte s Pravidly poradny a zpracováním osobních údajů.

Pravidla poradny

Dříve, než položíte svůj dotaz, vyhledejte si, prosím, zda ten samý nebo velmi podobný dotaz nepoložil jiný čtenář či čtenářka před vámi. Návod "Jak na to" naleznete v sekci Vyhledávání v dotazech. Upozorňujeme, že položené dotazy budou zveřejňovány, stejně jako odpověď na ně. Neuvádějte, prosím, celé své jméno. Pokud bude k dotazu přiložena fotografie nebo video, odpovídající lékař zváží její zveřejnění. Velmi děkujeme za vaši přízeň. Věříme, že vám přinášíme užitečnou službu v daném oboru medicíny. Upozorňujeme, že tyto internetové stránky působí pouze jako informační zdroj. V žádném případě nenahrazují lékařskou či jinou odbornou péči!