úmrtí matky s neléčeným diabetem

Milá Jano, obracíte se na naši poradnu, abychom vám pomohli pochopit, proč se vaše maminka rozhodla neřešit svůj postupně se zhoršující zdravotní stav, který nakonec přes různé komplikace vedl ke smrti.

Možná se domníváte, že diabetes sám o sobě vede k duševní poruše či depresi, která způsobuje neochotu, alespoň v rámci možností, se řádně léčit.

Tak tomu ale není. Cukrovka je nemoc, která komplikuje život a vyzývá člověka, aby se k problému postavil aktivně. Velmi záleží na osobních schopnostech a síle pacienta. Až na druhém místě je k tomu nutná inteligence, aby člověk pochopil, co má správně dělat, aby se jeho porucha zlepšila. Pokud je člověk správně poučen, tak potom závisí zejména na jeho osobní schopnosti a ochotě řešit i jiné životní problémy, zdaleka ne jen cukrovku. A zde se může pozitivně i negativně projevit jeho dosavadní životní zkušenost, jeho životní naděje a síla, která může být z nejrůznějších důvodů oslabena.

Je pravda, že diabetes 2. typu probíhá často po dlouhou dobu skrytě, kdy už se mohou vyvíjet orgánové komplikace, např. postižení nervů, očí, ledvin či srdce. V dnešní době ale přece jen většina lidí absolvuje čas od času preventivní vyšetření, kdy je vyšetřen alespoň krevní tlak, glykémie, profil krevních lipidů, zkontrolován nález v moči, provedeno oční vyšetření. Lidé, kteří nabírají postupně na váze, si toho jistě jsou vědomi a vědí, že by se s tím mělo něco dělat, že by měli pečovat o svoji kondici a o svoje zdraví.

Pokud tedy si vaše matka už v roce 2014 byla vědoma toho, že něco ve smyslu diabetu není v pořádku, měla chodit na pravidelné kontroly, měla být seznámena s důsledky, ke kterým zanedbání diabetické poruchy může postupně přinést a měla mít sama zájem na tom, aby rozvoji komplikaci předešla, nebo jejich vývoj zpomalila. Kvůli sobě, především, ale také kvůli vám. 

Proč tak neučinila, to já zjistit nemohu a naopak to mnohem lépe můžete tušit vy. Někdy život člověka postaví do téměř neřešitelné situace a pak jde zejména o to, jak se s takovou situací dokáže vyrovnat, aby takový těžký problém zvládl pokud možno s menším utrpením pro sebe i ostatní. Zjištěná cukrovka ale takovou situaci nepředstavuje. Hodně věcí lze zlepšit a se zjištěnou poruchou se dá dobře sžít. Člověk si jen musí uvědomit, že to sám chce, že o to stojí a že je ochoten kvůli tomu podstoupit někdy náročné úsilí. A pak jsou v životě stavy, kdy člověk k tomu nevidí rozumný důvod. Z nějaké příčiny už nevidí pro sebe perspektivu. Ale samotnou cukrovkou to není. Ta naopak většinou lidi povzbudí, protože k překonávání běžných životních těžkostí potřebují více energie a snahy, a to mnohé posiluje v jiných životních oblastech.

Mohlo se tedy u vaší matky jednat třeba projev deprese, která se někdy v tomto věku objevuje a má být rozpoznána a léčena. 

Když se potom diabetes postupně zhoršuje a člověk tomu nevěnuje dostatečnou pozornost, objevují se na rozdíl od chronických komplikací diabetu také komplikace akutní, a mezi ně patří třeba těžké močové infekce, obtížné zvládání jinak běžných respiračních onemocnění, postižení srdce a zhoršení funkce ledvin. I tady lze většinou ještě pomoci. Jenom po zvládnutí akutního stavu je nutné alespoň opožděně řešit svůj zdravotní stav a ne jen pasivně očekávat, co se stane, nebo si pasivně nechávat předepisovat léky.

Je možné, že kvůli tomu nyní máte výčitky svědomí, protože jste se možná mohli podrobněji informovat, maminku více motivovat a více přemýšlet o tom, co ji vede k tomu, že léčbu zanedbává. To ovšem lze říci vždycky, když něco nedopadne dobře. Proto jen, spíš jako člověk než jako doktor, vám doporučuji, abyste se o tom poučila alespoň vy sama a vaši blízcí v okolí a nedělala sama to, co jste na  vlastní oči viděla, že nebylo správné. To nemluvím vůbec jenom o diabetu. Mluvím o tom, abyste jednou, až se na všechno budete dívat jen z protějšího břehu, si mohla říci: aspoň jsem se snažila.
 

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)