Poradna

nejnovější trendy v léčbě cukrovky 1. typu

Ptá se: Jana

Dotaz

Dobrý den, stále sleduji novinky ohledně nových trendů v léčbě DM1. Stále se píše o převratných objevech v její léčbě a přesto nemocní, kteří trpí DM1 si musí neustále aplikovat injekce nebo zvažují použití pumpy. Žádný diabetolog nám doposud nenabídl jinou léčbu, než výše uvedenou, nebo účast na testech nových přípravků, které by mohly napomoci vyléčení cukrovky nebo alespoň "úlevu" od každodenního používání injekcí a pod. Pochopitelně chápu široký "záběr" výzkumů od prevence až po "vyléčení", přesto by mne však zajímalo jakou skutečnou šanci, a případně v jakém časovém horizontu, mají diabetici s již rozvinutou cukrovkou typu 1, na vyléčení ? A je vůbec nějaká šance? Velmi děkuji za odpověď.

Odpověď

Milá Jano, na takovou otázku jsem odpovídal již mnohokrát, ale nikdy jsem si neodvážil dát nějaký časový termín, tedy aspoň pokud si ho žadatel přímo nevynutil. Napadá mě jedna z anekdot, jimiž bývaly odpovědi na dotazy Rádia Jerevan za minulého režimu: Kdy bude konečně líp? A odpověď zněla: Už bylo.

Nemoc je prostě nemoc, odchylka od normálního stavu. Něco se pokazilo a nejlíp by bylo, kdyby se to vůbec nestalo. To se ale špatně píše do novin nebo poslouchá v televizi a redaktoři hledají pořád něco převratného o tom, jak beznohý nyní skáče lépe než čtvernohý, i když se pak při dalším hledání ukáže, že ho nejdřív museli přes překážku přehodit a potom za ním jeho 2 umělé nohy.

Můj milý lékařský učitel, pan profesor Vladimír Bartoš, obdivoval Henryho Kissingera, dlouholetého poradce amerických prezidentů, který razil tzv. politiku drobných krůčků. Když se něco malého ale dobrého dá udělat, má se to udělat hned. Není to možná tak nápadné, jako hlasité sliby trvalého světového míru, ale zase to mívá delší trvání a směřuje to dobrým směrem.

Takže Vás možná potěší, že léčba diabetu 1. typu se za posledních 10 let hodně změnila. Konečně po letech neúspěchů byly vyvinuty kvalitní senzory glukózy v podkoží a konečně se stávají i pro nás dostupné. Fungují docela dobře a mohou spolupracovat s inzulinovou pumpou, takže na obzoru jsou již takové, které budou samy upravovat rychlost infúze inzulinu a budou radit, kolik a čeho máme sníst. Ideální to ale nebude a bude to sloužit jen tomu, kdo s takovým chytrým zařízením bude chtít a umět spolupracovat. Takže přeci jen pokrok a na dohled. A chcete-li, tedy do několika málo let.

Ale vy chcete slyšet něco jiného. Pořád to bude ten nekonečný boj o přežití, pořád budu muset sledovat co sníst a co nejíst, zkoumat, proč mi glykémie stoupá, i když jsem nic nesnědla, a pokud bych se na to na chvíli vykašlala a nechala to jen tak být, ať se pumpa stará, jejda, to by byl mazec? K tomu mě napadá jeden citát Goethova Fausta z úst sboru andělů, který si dovolím neuměle přeložit: „Jen toho, kdo se nepřestává snažit, můžeme zachránit“. Z hodin němčiny si to pamatuju jako: „Wer immer strebend sich bemüht, den können wir erlösen“. (No, buďte klidná, víc toho neumím). A pro diabetes to platí bohužel dost přesně. Už se dá mnoha věcem předejít a život usnadnit, ale nesmíte se přestat snažit. A člověk by si toho měl vážit, protože to přece jen není samo s sebou. Jsou za tím léta úsilí mnoha lidí.

Já když v novinách vidím titulek: „Injekce inzulinu mají odzvoněno. Vědci v americkém (čínském, ruském atd.) vynalezli …..atd.“, tak už si o tom myslím svoje a jen ze zvědavosti se podívám, o čem je řeč, protože to pak musím mnoha lidem vysvětlovat. Sám se sice těším, až to jednou bude pravda, ale protože jsem v tomto oboru přeci jen celkem informován, tak vím, že to nebude jen tak z ničeho nic a že tomu bude předcházet řada pokusů a zkoušek, a ty většinu trvají řadu let. Novináři rádi přehánějí a neradi si shánějí podrobnosti a výzkumníci zase potřebují podporu pro své často velkorysé plány a kdyby se sami nechválili, žádnou by nedostali. Řada nadějí by zhasla dřív, než by je někdo vyzkoušel. Výsledky svojí práce musejí hlásit  agenturám či sponzorům a informovat o nich v odborném tisku. Odborné zprávy jsou podrobovány velmi přísné kritice a do kvalitního časopisu se jen tak nedostanou, a když ano, trvá to často i 2 roky, než vše doloží a prezentují tak, aby to přísní anonymní recenzenti uznali za vhodné. Aby se o nich mezi tím vším přece jen vědělo, dostává se informace v tomto mezidobí do neodborného tisku, tedy např. do novin či jejich příloh, kde se z toho tolik nestřílí. A zde již ti méně sebekritičtí více popouštějí uzdu své fantazii a vysvětlují, že pokud se jejich nález (zatím ze zkumavek) osvědčí v pokusech u zvířat, mohlo by to znamenat průlom v léčbě. Ti skromnější jen vysvětlí, co se ještě všechno musí udělat, než bude možné pacientům něco skutečně slíbit, jenže senzacechtiví redaktoři to rádi upravují, aby se to víc líbilo.

Po takovémto skromném úvodu se konečně dostávám k odpovědi na váš původní dotaz.

U rozvinutého diabetu 1. typu pacientům chybějí beta-buňky pankreatu, které dokáží podle aktuální hladiny krevního cukru uvolňovat inzulín. Pokud zaniknou, samy od sebe se neobnoví. Co lze tedy pro „vyléčení“ udělat?

  1. Je možné vyvinout technickou náhradu chybějící inzulinové sekrece. To se v současné době do určité míry daří, ale přirozenou sekreci inzulinu to nenahradí. S přihlédnutím k neustálým pokrokům v technologii, elektrochemii a informatice to je ale řešitelné, i když to nikdy nemůže být dokonalé.
  2. Chybějící beta-buňky bude možné nahradit transplantací, regenerací nebo přeměnou některých existujících buněk na ty správné beta-buňky. Zatím jako nadějný vzor již existují metody jako transplantace celé slinivky břišní (což funguje výborně) nebo izolovaných Langerhansových ostrůvků (což také skoro funguje), a to i  u nás. Napsal jsem o tom v knize Léčba diabetu transplantací, nakladatelství Maxdorf, Praha 2018. Použití je ale z více důvodů zatím velmi omezené, zejména pro nutnost používat trvalou imunosupresívní léčbu a pro nedostatek vhodné tkáně k transplantaci. Intenzivně se hledají náhradní zdroje tkáně k transplantaci a také možnosti, jak se vyhnout nutnosti imunosupresívní léčby. Již nyní existují možnosti, jak takovou tkáň v laboratoři připravit. Jejich stabilita (aby je ta výroba inzulinu nepřestala bavit) a bezpečnost (aby se nepřeměnily v něco nebezpečného) není zatím ale dostatečně doložena a nebudou se v nejbližší době moci používat v léčbě, kromě zcela vyhrazených malých klinických studií.

Omluvte mi tentokrát mou zabíhavou a trochu nevybíravou odpověď. Jsou ostatně prázdniny, mám dovolenou, jsem jako lékař na diatáboře...
Nečekejte moc na budoucnost a využijte toho, co je již možné. Oba výše uvedené postupy se budou rychle rozvíjet. Ten první určitě a brzy, i když bude pořád protivný a složitý, ten druhý obtížněji, protože se bude muset bod po bodu léta testovat a zlepšovat. Nakonec se to podaří a nemusí to zas tak dlouho trvat. Jen si na nás život určitě vymyslí zas další zkoušky. Hezké léto.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Další dotazy z kategorie "Obecné"

  • Dotaz

    Mam bratrance je mu 17 a od narozeni ma cukrovku (pícha sí inzulin) bohuzel v posledni mesici na to zacal kašlat (ne vzdy si pichal, nebo kontroloval stav cukru v krvi), ted ma komplikace (spatne vidi), na kontrolu ledvin ma jít .. otazka - je na tom hodne spatne? Je nějaká možnost, že se zlepší? Anebo jsou nejake alternativni leceni ?? Dekuji vsem za vas cas a vaše odpovědi.. a omlouvam se za moji cestinu.

    Odpověď

    Milý tazateli, nemohu přesněji odpovědět na vaši otázku, protože zdravotní stav vašeho bratrance není dostatečně popsán. Příčin poruchy zraku a funkce ledvin může být více. Jestliže ale u někoho v 17 letech je příčinou těchto poruch skutečně diabetes, neznamená to nic dobrého. Poruchy mohou být různě závažné, ale už i to, že jsou přítomny, není příznivé.

    Pozdě na nějakou léčbu, která onemocnění alespoň zpomalí, pravděpodobně není. Nejdůležitější ovšem je, aby se pacient začal skutečně kvalitně léčit. Diabetes by měl být výborně vyrovnán a tomu by měl pacient podřídit svoje úsilí. Především si musí kvalitně kontrolovat glykémie, nejlépe s pomocí kontinuálního senzoru. Podle výsledků musí udržovat správnou dietu a inzulínovou léčbu. Dále by měl mít v normálních mezích krevní tlak a hladinu krevních tuků.

    O nějakých dalších možnostech je možné uvažovat teprve tehdy, až se diabetes stabilizuje a ověří motivace pacienta. Pro výjimečné případy připadá v úvahu např. transplantace pankreatu, ale ta se provádí zpravidla s transplantací ledviny, pokud by pacientovy ledviny skutečně selhávaly.  Zvrátit rozvoj rozvinutých komplikací ale ani transplantace nedokáže. Navíc vyžaduje operaci a trvalou imunosupresivní léčbu. V dobrém případě by např. transplantace pankreatu mohla zpomalit rozvoj onemocnění očí, případně v dlouhodobém průběhu je i mírně zlepšit. Nezbytné je ale individuální posouzení a samozřejmě je nutná snaha a vůle pacienta.

    (odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

    Detail dotazu
  • Dotaz

    Dobrý den, Dovolte abych se představil, Jmenuji se Michal a před 3mi měsíci mi diagnostikovali diabetes 2. typu. Měl bych jen pár dotazů. Mluvil jsem se spousty diabetiků 2. Typu a žáden mi nepotvrdil moje příznaky! Chci se tedy jako uznávaného odborníka zeptat na to jestli je normální že mám (závratě, zhoršené vidění, bolesti v žilách, neustále pocity na zvracení a zvracení, silné bolesti v hrudníku (pocit studena), pískání v uších, mrazení v končetinách (ruce i nohy). Mdloby a jiné různé křeče po těle. Dá se tento stav nějak napravit nebo již je to ve fázi nevyléčitelné? Děkuji za ochotu a vstřícnost. Michal

    Odpověď

    Milý Michale, jak se mi stává často v tété rubrice, nemohu s dostatečnou přesností odpovědět na otázku, ke které neznáme dostatek podrobností.

    Diabetes - to je onemocnění charakterizované zvýšenými hodnotami glykémie. Glykémie u diabetu 2. typu stoupá, když buňky tvořící v těle inzulín nestačí vyrábět inzulínu dostatečné množství potřebné k tomu, aby se cukr v těle správně využil a ukládal do zásobních látek.  Příčinou je většinou snížená citlivost tělesných tkání vůči působení inzulínu, ktetého je třeba zvýšené množství. V určitém okamžiku pak tělo už nestačí vyrábět více inzulínu a nemoc se projeví. Příznaky nemoci pak mohou souviset s oběma poruchami - malou účinností inzulínu a nedostatečnou tvorbou inzulínu.

    a) Porucha citlivosti tkání vůči působení inzulínu může být způsobena nebo zhoršena řadou onemocnění. Je tomu tak např. při zhoršující se obezitě, malé tělesné pohyblibosti, ale také pří infekcích, onemocnění pohybového aparátu, při nádorových nemocech a při používání některých léků. Vyvolávající porucha tedy sama o sobě může být provázena příznaky jako jsou únava, slabost, mdloby, bolesti a podobně.

    b) Samotné vysoké hodnoty glykémie a metabolická porucha s tím související může být provázena slabostí, zvýšeným močením, ztrátou tekutin a minerálů a tím vyvolanou slabostí. Jestliže to trvá déle, mohou vznikat komplikace diabetu, jako je třeba postižení nervové soustavy. Diabetická neruopatie má mnoho projevů a patří mezi ně příznaky, které uvádíte.

    Jako odpověď na vaši otázku mě napadají 2 vysvětlení:

    1. Diabetes u vás mohl již v minulosti probíhat déle, aniž byste to vy nebo lékaři rozpoznali. To mohlo vést k celé řadě poruch. Na jejich úpravu je potřebný určitý čas, ale váš diabetes musí být správně léčen, aby se glykémie pohybovaly co nejblíže normálním hodnotám. Kromě úpravy životního režimu jsou k tomu často potřebné různé tablety a někdy i inzulín.

    2. Váš nově vzniklý diabetes může být součástí ještě jiné poruchy, nějakého jiného onemocnění. To může být hlavní příčinou vašich současných obtíží.
     

    Navrhuji vám tedy, abyste se začal zajímat o úroveň vyrovnání vašeho diabetu. Je potřeba, abyste si sám měřil pravidelně glykémie a abyste znal hodnoty svého glykovaného hemoglobinu. Pokud by hodnoty nebyly vyhovující, měl byste usilovat o zlepšení celkové léčby.

    Dalším návrhem je, abyste podstoupil celkové vyšetření, které by kromě zjištění úrovně léčby diabetu měla zahrnovat vyloučení ischemické choroby srdeční a nějaké přidružené choroby. Měla byste podstoupit oční vyšetření a neurologické vyšetření.

    Pokud jste se ještě v nedávné době cítil celkem dobře, předpokládám, že správná léčba diabetu povede k postupnému zlepšení. Musíte se ale na tom aktivně podílet, snažit se dodržovat dietu, měřit si glykémie a postupně také zvyšovat svoji tělesnou kondici.

    (odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

    Detail dotazu
  • Dotaz

    Dobry den, jmenuji se Alena, mám 62 let a dotaz. Cukrovka 1. typu mne trápí už pátým rokem a stále se u mne nedaří ji vykompenzovat. Glykemie neustálé kolísá od 2 milimol do 20 milimolů a to i během jednoho dne. Přitom si pečlivě odvažuji stravu a dbám na jejím dodržování. Moje tělo reaguje nezvykle rychle na každý zvýšený pohyb, nebo stravu. Nejvíc mne trápí, že během noci a hlavně nad ránem mám hladinu cukru až o 8 milimolů nižší, než v okamžiku ,kdy ulehám k spánku. Ošetřující lékař mi neustále mění druh inzulínu. V současné době si píchám ráno a v poledne 5 jednotek a večer 6 jednotek inzulínu NovoRapid a na noc 15 jednotek TOUJEO. Jsem z toho neustále unavená a ve stresu, že se mi kompenzace nedaří. Prosím o radu jak postupovat, aby nastalo zlepšení, popřípadě jestli by byla možnost hospitalizace a vykompenzování u Vás na oddělení. Moc Vám děkuji za odpověď.

    Odpověď

    Milá paní Aleno, u některých osob s diabetem 1. typu je dobré vyrovnání obtížné. Ve vašem případě jste asi velmi dobře citlivá vůči inzulínu a navíc asi máte poruchu kontraregulačních reakcí, ke kterým dochází, když glykémie klesá pod normální hodnoty při inzulínové léčbě. Uplatňují se zejména 2 hormony. Glukagon se stejně jako inzulín produkuje v Langerhansových ostrůvcích. Protože v nich ale chybí beta-buňky, kde se má tvořit inzulín, nemají správného protihráče, a tak odpověď glukagonu na hypoglykémii bývá u diabetiků 1. typu slabší než u zdravých osob.

    Zůstává tedy ve hře druhý důležitý hormon, a tím je adrenalin. Tvoří se ve dřeni nadledvin.

    Adrenalin nejen že zvyšuje hladinu glykémie, ale vyvolává také varovné příznaky, které diabetika upozorní na hrozící hypoglykémii. Tyto příznaky zahrnují třes, pocení nervozitu, bušení srdce a pocit hladu. Pokud pacient včas rozpozná tyto příznaky, vezme si něco k jídlu a tím těžší hypoglykémii zabrání.

    Vy si diabetes pravděpodobně kontrolujete pečlivě. Měla byste si měřit glykémie často, klidně i 5x až 9x denně. Podle toho si budete volit správné dávky inzulínu a jídla.  Inzulín Toujeo působí dlouhodobě, po celý den. Pokud by se hypoglykémie objevovaly i na lačno přes den, mohla byste jeho dávky trochu snížit. Naopak, pokud máte hypoglykémie spíše po rychle působícím inzulínu, mohla byste jemně ubrat jejich dávky.

    Ze všeho nejvíc bych vám ale doporučoval používat některý s kontinuálních senzorů koncentrace glukózy, které jsou dnes k dispozici. Pro jejich předepsání musí být splněna některá zdravotní kritéria. Nejdůležitějším kritériem jsou právě závažné opakované hypoglykémie, a to navzdory tomu, že pacient je řádně edukován.

    Senzor glukózy se jemně zapichuje do podkoží, kde je upevněn a spojen s vysílačem. Vysílač hlásí hodnoty buď do „chytrého“ bobilního telefonu, na samostatný monitor nebo do inzulínové pumpy, když ji pacient používá. Naměřené hodnoty se ukazují na displeji, takže vidíte, zda dochází k rychlé změně nahoru či dolů. Můžete také svůj monitor, telefon či pumpu naprogramovat tak, aby vám včas hlásil hrozící hypoglykémii v podobě zvukového alarmu.

    Nyní je k dispozici i další typ senzoru, který se velmi pohodlně nosí na těle. Žádné hlášení nevydává, ale kdykoliv k němu přiblížíte čtečku, ukáže vám současnou hodnotu a zobrazí i hodnoty předchozí.

    Senzory jsou pochopitelně určené pro pacienty, kteří s nimi budou chtít a umět spolupracovat. Je potřeba se to nacvičit. Nevýhodou senzorů je jejich cena. Ta činí na 14 dnů asi 1500 Kč. Pokud ale budete splňovat zdravotní kritéria, pojišťovna vám může uhradit 75 % nákladů, takže si je pak většina pacientů může dovolit.

    Zavedení senzorů do léčby diabetu představuje velký pokrok. Domnívám se, že většina pacientů, kteří potřebují inzulín, by je měla používat a to i v případě, že nesplňují kritéria pro 75 % úhradu. Ochraňují zdraví bezprostředně i z dlouhodobého pohledu.

    O možnostech senzorů byste se měla dozvědět více od vašeho diabetologa. Pokud by to uznal za vhodné a nemohl by vám sám informaci poskytnou, měl by vás odkázat na příslušné diabetologické centrum ve vašem okolí.

    (odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

    Detail dotazu
  • Dotaz

    Dobrý den. Jsem diabetik na prášcích. Dlouhodobý cukr mám 6,2. Poslední dobou jsem hodně unavená a mám problém, když začnu uklízet, nebo vykonávat činnost při níž se mění polohy, začne mi být nevolno a rychle se unavím a musím si jít odpočinout. Někdy se z toho musím vyspat. Nevím si s tím rady, připadám si k ničemu. Je mi 48 let a myslím si, že bych ještě měla zvládat mnohem víc než zvládám. Daniela

    Odpověď

    Milá Danielo, únava může mít velmi mnoho příčin a špatně vyrovnaný diabetes je pouze jednou z nich. Vy udáváte hodnotu "dlouhodobého cukru" 6,2 a to je pro mne zavádějící. Může jít o hodnotu glykémie, pak by jednotky k tomuto číslu byly mmol/l. Glykémie 6,2 mmol/l není zas tak vysoko nad normou a velice pravděpodobně by nebyla v souvislosti s velkou únavou. Jde ale jen o jednu jedinou hodnotu.

    Máte-li na mysli skutečně glykovaný hemoglobin, kterému někteří pacienti říkají zjednodušeně "dlouhý cukr", tak u něho se nyní používají jednotky mmol/mol. Normální hodnota je asi do 40 mmol/mol, hodnota 6,2 není možná. Může se ale jednat o jednotky, které se již více jak rok u nás nepoužívají (%). Tomu by odpovídala hodnota 62 mmol/mol. To už je hodnota docela zvýšená, ale také nikoliv natolik, aby při tom musel být člověk nápadně unavený.

    Považuji ve vašem případě tedy za nezbytné, abyste navštívila svého obvodního lékaře a vylíčila mu svoje obtíže a případně všechny další souvislosti. Únava může být způsobena chudokrevností, hormonálními poruchami kolem přechodu, poruchou funkce ledvin, jater či srdce.

    Pokud se nic nápadného nezjistí a hodnota vašeho "dlouhého cukru" bude skutečně 62 mmol/mol, pokuste se dosáhnout ve spolupráci s vaším diabetologem zlepšení. Pokud jste štíhlá, může být nutné zahájit léčbu inzulínem, pokud máte nadváhu, bude vhodné zlepšit léčbu diabetu přidáním dalších léků.

    V každém případě vyšetření neodkládejte. Jste mladá a měla byste být ještě výkonná a cítit se dobře.

    (odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

    Detail dotazu
  • Dotaz

    Dobrý den, je možná transplantace slinivky, pokud syn je diabetik na inzulinu, ale nemá nějaké závažnější problémy. Nebo se transplantace provadí jen ve vážných případech. Děkuji Božena

    Odpověď

    Milá paní Boženo, transplantace pankreatu nebo i transplantace izolovaných Langerhansových ostrůvků může nahradit přirozenou sekreci inzulínu, takže většina pacientů si po tomto výkonu nemusí již píchat inzulín. V případě izolovaných Langerhansových ostrůvků vede transplantace k odstranění tzv. syndromu porušeného vnímání hypoglykémie, který se u některých pacientů s dlouho trvajícím diabetem vyskytuje. Pacienti si pak ještě ale musejí podávat alespoň malé dávky inzulínu.

    Hlavním důvodem k transplantaci rozhodně není touha zbavit se injekcí inzulínu. Léčba vyžaduje nejen operační zákrok, ale také trvalou imunosupresívní léčbu, která může mít své nežádoucí účinky. Vždy je nutné posoudit, zda riziko operace a imunosupresivní léčby bude vynahrazeno přínosem transplantace. Kromě toho v současné době se rozhodně nemůže používat v širším měřítku pro mnoho pacientů. Ke každé transplantaci je nutné získat vhodný orgán – pankreas – od zemřelého dárce. Těch je samozřejmě nedostatek, a dokud nebudou k dispozici vhodné buněčné linie, které budou produkovat inzulín, nebude možné kritéria transplantační léčby příliš rozšířit.

    Nejčastěji se provádí kombinovaná transplantace pankreatu spolu s ledvinou. Dělá se to u pacientů s diabetem, u kterých se rozvine konečné selhání ledvin. Mnohem méně často je důvodem samotný diabetes. Nejčastější indikací je právě již zmíněný syndrom porušeného vnímání hypoglykémie. Postižené osoby mají opakované těžké hypoglykémie, kterým nedokáží předcházet ani s maximální snahou a použitím technologických prostředků.

    (odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

    Poznámka redakce:
    Podrobnosti pro pacienty o možnostech transplantační léčby diabetu byste mohla nalézt také v publikaci Transplantační léčba diabetu (autor F. Saudek, 2. vydání, nakladatelství Maxdof, Praha

    Detail dotazu
Zobrazit všechny dotazy z kategorie "Obecné"

Napsat dotaz

Uveďte prosím co nejjednodušeji několika slovy, případně upravujeme redakčně

Na stránkách se zobrazí pouze Vaše jméno, nikoliv příjmení

bude přístupný pouze redakci

Pro případ upřesnění dotazu

Týká se osoby, jejíž problém je řešen

Zveřejňujeme pouze dotazy srozumitelné, dotazy opakované a podobné neuvádíme. Zadáním dotazu souhlasíte s Pravidly poradny a zpracováním osobních údajů.

Pravidla poradny

Dříve, než položíte svůj dotaz, vyhledejte si, prosím, zda ten samý nebo velmi podobný dotaz nepoložil jiný čtenář či čtenářka před vámi. Návod "Jak na to" naleznete v sekci Vyhledávání v dotazech. Upozorňujeme, že položené dotazy budou zveřejňovány, stejně jako odpověď na ně. Neuvádějte, prosím, celé své jméno. Pokud bude k dotazu přiložena fotografie nebo video, odpovídající lékař zváží její zveřejnění. Velmi děkujeme za vaši přízeň. Věříme, že vám přinášíme užitečnou službu v daném oboru medicíny. Upozorňujeme, že tyto internetové stránky působí pouze jako informační zdroj. V žádném případě nenahrazují lékařskou či jinou odbornou péči!