invalidní důchod a diabetes

Milý Adame,

přiznáváním invalidního důchodu se zabývají specializovaní posudkoví lékaři, kteří přihlížejí ke zprávám zejména praktického lékaře, jenž se dále opírá o lékařské zprávy specialistů, např. tedy i diabetologa. Přihlíží se při tom nejen ke stupni postižení a jeho očekávaného trvání, ale také k charakteru povolání a konkrétním možnostem určité osoby. Pro přiznání invalidity I. Stupně (nejnižší ze 3) je potřeba doložit, že pracovní schopnost v daném oboru poklesla o 35 až 49 %.

Obecně je diabetes mellitus, ať již 1. či 2. typu, jen málokdy sám o sobě důvodem k přiznání invalidního důchodu. Důvodem bývají komplikace diabetu, jako jsou např. těžká forma diabetické retinopatie, těžké formy syndromu diabetické nohy např. s amputacemi či častými recidivami, selhání ledvin  apod. U většiny pacientů, kteří mají diabetes, se dnes dá metabolická porucha léčbou upravit tak, aby pacienti s diabetem při respektování léčebného režimu, mezi což např. patří dodržování diety, možnost měřit si glykémie a aplikovat inzulín, mohli vykonávat své povolání. Některá povolání jsou však přímo nevhodná. Uvedu např. řidič z povolání u osob léčených inzulínem, letec, potápěč apod. Téměř vždy je však člověk, pokud nemá rozvinuté některé výše uvedené komplikace, schopen vykonávat nějaké blízké povolání v oboru. Např. místo řidiče autobusu může pracovat v depu, místo práce v uzavřeném prostoru může pracovat na méně exponovaném místě, kde kontrola glykémií není problém, místo práce na stožárech eklektického vedení může provádět přípravné práce pod těmito stožáry apod., jistě mi rozumíte.

Velmi dekompenzovaný diabetes 2. typu může být důvodem k delší pracovní neschopnosti. Pokud ale nejde o osobu s dalším zdravotním postižením, kam počítám i těžkou formu obezity, tak to většinou svědčí spíše o neschopnosti pacienta pochopit a respektovat léčebný režim, který spočívá v úpravě životosprávy, samostatném sledování svého diabetu a správném užívání potřebných léků. Píšu to při vědomí, že pro mnoho lidí je to velmi obtížné a vyžaduje to pomoc lékařů, edukačních pracovníků, ale zejména vůli samotného pacienta. To mu mimo jiné zabere určitý čas a samozřejmě je na tom hůře, než osoby zdravé.

Já bych vám mnohem více doporučoval usilovat o dobré vyrovnání diabetu tak, abyste byl schopen normálního života a normálních aktivit. Směnný provoz, zejména nepravidelný, není pro pacienty s diabetem léčeným inzulínem vhodný, ale znám mnoho takových osob, které naopak chtějí takto pracovat a naopak žádají lékařské potvrzení, že toho jsou schopni, a to včetně lékařů. Váš zaměstnavatel by vám měl vyjít vstříc a měl by vám práci v pravidelných směnách umožnit, ale vy byste na druhé straně měl být ochoten nové podmínky akceptovat.

Podle zkušenosti ale vím, že pokud pacient o invalidní důchod usiluje, tak se mu to většinou podaří, i když jiné osoby v podobné situaci dále pracují. Někomu to prospívá, protože se může více soustředit na řešení svých zdravotních problémů a ještě dokáže přitom vykonávat nějakou práci, jinému to naopak rozvrátí zavedené pracovní zvyky a podlomí jeho morálku. Pacient s diabetem léčeným inzulínem  by měl mít v pracovním prostředí možnost pravidelného režimu. Samotné přiznání důchodu ale vyrovnání diabetu nezlepší. Na tom musíte se svým lékařem zapracovat v každém případě.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)