Dítě s cukrovkou v MŠ

Milá Štěpánko,

váš dotaz je důležitý a zajímavý a na jeho zodpovězení nemohu poskytnout jednoznačnou odpověď. Nejsem dětský diabetolog, ale s diabetem včetně dětského, mám celoživotní zkušenost. Navíc jsem učinil určitou „rešerši“ v internetu a nalezl jsem zajímavé a kvalitní odkazy, které vám poskytnu.

Jako lékař s vámi musím souhlasit, že péče o dítě s diabetem v mateřské škole může být náročná. Z toho, co nepřesně formulujete, usuzuji, že uvažovaná dívenka používá inzulínovou pumpu a kontinuální senzor glykémií. Je navíc možné, že má obě zařízení propojená, takže funkce pumpy může být částečně regulována podle současných glykémií a jejího vývoje v posledních hodinách a minutách. Jde o zařízení, které se rodič musí naučit správně ovládat a potřebuje kvalitní edukaci od lékaře a od edukačních sester. Je-li správně nastavené, zpravidla dobře funguje a není třeba do jeho činnosti bezprostředně zasahovat. Pouze před jídly je nutné odhadnout množství sacharidů v jídle a podle toho určit tzv. bolusovou dávku inzulínu. Tu ovšem pumpa dokáže sama vypočítat, když na ní zadáte množství sacharidů.

Pumpa také hlásí různé situace, na které je vhodné reagovat. Např. hlásí hrozící příliš nízkou hodnotu glykémie (dítě by mělo včas sníst malé množství sacharidů), příliš vysokou hodnotu (nemusí se většinou zasahovat, pokud není hodnota vysoká příliš vysoká). Zařízení může být také propojeno s mobilním telefonem, takže výsledky mohou z dálky sledovat rodiče, ale to moc nedoporučuji, pro pedagogy je to příliš stresující, protože rodiče pak volají, často zbytečně.

Zejména při tělesném pohybu může (vzácně) dojít k vytažení inzulínové kanyly či odpojení senzoru, což vždy pumpa sama hlásí. Inzulínovou kanylu je nutné brzy znovu zavést. Není to složité. V nejhorším by mohl být přivolán rodič. Já osobně ale považuji za mnohem složitější zařízení automatickou pračku. A tu většina lidí ovládat umí, tedy pokud se tomu úmyslně nebrání, aby nemuseli prát. To se týká zejména mužů,  jak mohu potvrdit...

Toto jsou všechno úkony, které se ochotní pedagogové mohou při dobré vůli naučit. Samotné nastavení pumpy však provádějí jen dobře zaškolení rodiče. Samotná pumpa se senzorem péči o diabetes výrazně zjednodušuje, protože pumpa pracuje částečně samostatně. Při hrozící nízké glykémii se sama dočasně zastaví či zpomalí, při vysoké glykémii sama trochu přidá. Jen je potřeba zadávat množství sacharidů před jídly, ale to není příliš složité. Není nutné podávat inzulín injekcemi.

Každý člověk léčený inzulínem a malé děti zvláště mohou mít občas příliš nízkou glykémii. Pro tento případ musejí mít pedagogové dítě pod dohledem, ale tento dohled může odpovídat bez tak nutnému dohledu nad ostatními. Dítě musí mít možnost nahlásit obtíže a někdo by měl být připraven uslyšet alarmové hlášení pumpy se senzorem, který v takovém případě varuje. Zpravidla pak stačí 100 ml sladkého nápoje či půl až 1 tatranka. Nebezpečí vážné hypoglykémie vzniká jen při naprosto chybné manipulaci s pumpou nebo když dítě zůstane delší dobu bez dohledu, zejména při fyzické zátěži. I tak ale děti hypoglykémie snášejí dobře, zpravidla se vše dobře vyřeší.

Z tohoto mého líčení tedy plyne, že dítě s diabetem může chodit do školky a ochotné učitelky se mohou při dobré vůli naučit, jak dohlížet na inzulínovou léčbu a příjem potravy. Je třeba si uvědomit, že jde o celoživotní onemocnění, které když je léčené správně, umožní zdravý a téměř normální život. Děti s diabetem by se měly normálně integrovat mezi ostatní spolužáky a spolužáci by si měli zvykat, že každý je trochu jiný a je potřeba k tomu mít ohledy. Pro dítě je velmi důležité necítit se jako exot, ale jako normální spolužák. Většinou se pak děti naučí všechno zvládat samy, jen je nutné na ně dohlížet, zda si např. na procházku nezapomněly vzít něco sladkého do baťůžku. Časem se zpravidla také ukáže, že takové děti jsou většinou více samostatné a lépe připravené překonávat životní obtíže, protože jsou v tom od mala trénované.

Z mého výkladu asi také chápete můj názor, že učitelky v mateřské školy by měly být schopné rodičům s diabetickým dítětem pomoci a přijmout je do kolektivu. Musí ale k tomu být opravdu ochotné zhostit se tohoto úkolu a naučit se od rodičů a případně i od edukačních pracovníků základní postupy pro kontrolu dítěte. Musí přitom ale také přijmout určitá rizika. O nich musejí být poučeni od rodičů a ti zase musejí jasně uznat, že zodpovědnost za sledování diabetu ve školce nepřechází na pedagogy. Ti by měli mít zodpovědnost nad rámec běžné zodpovědnosti jen v tom směru, že nemohou kontrolu dítěte zcela zanedbat, ignorovat zjevné signály vážnějšího problému nebo nechat dítě delší dobu zcela bez dozoru. Zásadní je zde domluva s rodiči, nejlépe písemně potvrzená. Rodiče musejí připustit určitá rizika, která ovšem existují i doma mimo školku. Myslím tedy, že pedagogové mohou najít zdůvodnění, proč dítě do školky nepřijmou. Zda tak učiní, záleží hodně na nich, na kvalitě pracovníků ve školce a také na rodičích, kteří musejí s pedagogy spolupracovat a být vstřícní a zejména po celou dobu dostupní.

Já osobně bych tomu děvčátku moc přál, abyste jej do kolektivu přijali. Může to být přínos i pro ostatní děti i pro vás. Diabetes 1. typu má nyní přinejmenším 5 osob z tisíce. Počet pacientů s tímto onemocněním v ČR přibývá. Onemocnění se dá nyní dobře léčit a lze s ním dobře žít. Lidé by měli být o diabetu více informováni a nebát se ho. Dítě s diabetem vychovávané v izolaci si může odnášet poznamenání o své nemoci po celý život. Takových těžkostí jako je diabetes existuje dnes celá řada. Neměli bychom se lidí s obtížemi stranit, měli bychom jim pomáhat, nebo ještě lépe, brát to jako normální součást života. To není výchovné poučení a omlouvám se, pokud to tak zní. To je přání.

A nyní slíbené odkazy:

https://theses.cz/id/h2dge9/BP_-_Mikeov_Denisa.pdf

Jedná se o mimořádně kvalitní bakalářskou práci. Celou problematiku líčí lépe než já. Chtěl bych autorce moc poděkovat. Najdete zde i odkazy na některé právní normy.

https://www.diabetickaasociace.cz/radi/dite-s-diabetem-v-materske-skole-nejdulezitejsi-je-duvera-a-respekt/

Jde o velmi hezky připravený příspěvek na strunce Diabetické asociace ČR. Také moc děkuji a oceňuji.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)