cévy, prodělaná TIA, zvýšení pružnosti a pevnosti cév

Odpověď

Vážená paní Evo, přeji dobrý den,

vypadávání vlasů může být nežádoucím účinkem mnoha léků, jen málokdy se jedná o extrémní závažnost, jak uvádíte. Metformin společnosti Stada obchodovaný pod názvem Stadamet nemá nežádoucí účinek vypadávání vlasů uvedený v SPC, což ale neznamnená, že by k takovému nežádoucímu účinku nemohlo dojít. Podíval jsem se proto do databáze nežádoucích účinků FDA. Metformin má v této databázi hlášených více než 58 tisíc nežádoucích účinků, ale žádný z nich není vypadávání vlasů. Vlasů se týkají jiné nežádoucí účinky, jako je abnormální růst, změna barvy vlasů, zarůstání vlasů, změna textury vlasů a hypertrichóza (tedy zvýšení růstu vlasů). Poslední nežádoucí účinek mě zaujal a tak jsem se podíval, zda se růstem vlasů zabývají také vědci z americké národní lékařské knihovny. Tam jsem ke svému překvapení objevil studii provedenou u zvířat, ve které aplikovali krém s metforminem, přičemž zjistili, že dochází ke zvýšení počtu vlasových folikulů a hustoty ochlupení laboratorních potkanů.

Vypadávání vlasů je velmi nepříjemný nežádoucí účinek, proto Vám doporučuji se obrátit na zkušeného dermatologa. Je možné, že u Vás se na vypadávání vlasů podílí methotmin, ale je to málo pravděpodobné, protože by to byl první případ, který se mi podařilo najít. Je možné, že užíváte i jiné léky, nebo že jste změnila stravovací návyky nebo máte zvýšenou stresovou zátěž. Vypadávání vlasů může mít mnoho příčin, je známo, že je věkem podmíněné, a že postihuje muže i ženy, obvykle ve vyšším věku. Tradiční léky na obnovu vlasů, jako je minoxidil, mají omezení, jako je podráždění kůže a hypertrichóza. Metformin je antidiabetikum, které může podpořit regeneraci vlasových folikulů prostřednictvím zvýšení indukce tvorby nových vlasových folikulů. Jen pro úplnost uvádím, že některá jiná antidiabetika mohou způsobit vypadávání vlasů jako nežádoucí účinek.

S přátelským pozdravem

Odpověď

Milý Martine, s délkou trvání diabetu 1. typu se často zhoršuje přirozená ochrana organizmu před hypoglykémií. Ta je u diabetu narušena tím, že když je inzulín jednou v těle, tak už tam prostě je, zatímco u zdravého člověka se při klesající hodnotě glykémie okamžitě zarazí produkce inzulínu.

Při diabetu 1. typu chybějí v ostrůvcích beta buňky, které produkují inzulín  a také přímo kontrují alfa buňky, které udržují „ve střehu“. Alfa buňky produkují glukagon, který glykémii naopak zvyšuje. U diabetu 1. typu jsou sice alfa buňky přítomné, ale reagují méně a časem se to dále zhoršuje.

Takže na obranu proti hypoglykémii zbývá už jenom jeden hormon, a to je adrenalin. Ten nejen glykémii zvyšuje, ale jeho vyplavení také vyvolává příznaky hypoglykémie, takže člověk ji hned rozpozná a reaguje tím, že se nají.

Bohužel, i ten adrenalin se časem opožďuje a viní se z toho autonomní neuropatie vyvolaná diabetem při dlouhém trvání. To může vést až k tomu, že si člověk hypoglykémii uvědomí až opravdu pozdě při nízké hodnotě, která může být i nebezpečná.

Člověk by tohle všechno měl pochopit a uvědomit si, že je to hodně v jeho rukách. K dispozici jsou nyní naštěstí senzory hladiny glukózy v podkoží, které pacienta včas varují. Kromě toho mohou být přímo napojené na inzulínovou pumpu, která dnes dokáže infúzi inzulínu zpomalit či úplně na nějakou dobu zastavit.

I s použitím této technologie je to ale problém. Člověk musí být mnohem více opatrný a musí pokud možno hypoglykémiím předcházet. Je totiž známo, že každá další hypoglykémie poruchu dále zhoršuje a naopak se vnímání hypoglykémie zlepšuje, když je člověk dlouhodobě téměř bez hypoglykémií.

Potřeba inzulínu u osob ve starším věku bez obezity často klesá. Potřebu inzulínu také snižuje pokročilé onemocnění ledvin.

Co tedy můžete dělat:

Rozhodně trvale používejte senzory a zvažte užívání pumpy – je ovšem nutná dobrá edukace. Vývoj glykémií pečlivě sledujte a snažte se hypoglykémiím předcházet příjmem malého množství sacharidů při klesající hodnotě  nebo vypitím malého množství např. džusu. Monitor senzoru si nastavte tak, aby vás před hrozící hypoglykémií včas varoval. Opatrný buďte zejména při fyzické aktivitě a včas si dejte malou dávku sacharidů.

A konečně: pro jistotu noste při sobě Glukagen hypokit, který je určen pro poučené blízké osoby, aby jej mohly použít v případě vaší těžké hypoglykémie, kdybyste si sám již nedokázal pomoci.

Odpověď

Vážený pane Jane, přeji dobrý den

děkuji za Váš dotaz a důvěru, se kterou se na mě obracíte. Z Vašeho sdělení vyplývá, že užíváte kombinovanou léčbu diabetu 2. typu, konkrétně: inzulin prandiální (Humalog), bazální inzulin (Toujeo), metformin s prodlouženým uvolňováním (Siofor prolong 1000 mg) a pioglitazon (Actavis 30 mg). Uvádíte výskyt opakovaných a závažných astmatických záchvatů po nasazení metforminu a pioglitazonu, přičemž stav si opakovaně vyžádal podání kortikoidů. Tento vývoj je samozřejmě velmi znepokojivý, a je správné jej řešit.

Metformin (účinná látka přípravku Siofor prolong) má velmi příznivý bezpečnostní profil a bývá většinou velmi dobře snášen, ale velmi vzácně může vyvolat nežádoucí účinky, včetně nežádoucích účinků v oblasti dýchacích cest. Byl např. popsán případ pacienta s astmatickým záchvatem (Insulin/metformin/ramipril. Reactions Weekly 1978, 212 (2023). https://doi.org/10.1007/s40278-023-47579-x), který může být spuštěn hypersenzitivní reakcí nebo nespecifickým podrážděním bronchů. Pokud se záchvaty začaly objevovat po nasazení Sioforu a dříve jste takové potíže nemíval, nelze souvislost vyloučit. Rozhodně by bylo vhodné léčbu metforminem přechodně přerušit a zhodnotit, zda záchvaty ustoupí – ovšem výhradně po domluvě s Vaším ošetřujícím diabetologem. Naopak, některé studie naznačují, že metformin může mít pozitivní vliv na kontrolu astmatu. Např. studie publikovaná v časopise JAMA Internal Medicine zjistila, že užívání metforminu bylo spojeno s nižším rizikem astmatických záchvatů u pacientů s diabetem 2. typu a současně s astmatem.

Pioglitazon je derivát thiazolidindionu a působí protizánětlivě, ale v literatuře nejsou známy přímé souvislosti s vyvoláním astmatických záchvatů. Může však zadržovat v těle tekutiny, což v ojedinělých případech zhoršuje dechové obtíže u pacientů se srdečním nebo plicním onemocněním.

Doporučuji Vám obrátit se na svého diabetologa/diabetoložku, jedině ten/ta může rozhodnout o změně terapie, nebo její úpravě. Rozhodně by nebylo dobré užívat léky, které způsobují zhoršení dušnosti vyžadující podání glukokortikoidů, už jen proto, že glukokortikoidy zhoršují kompenzaci diabetu.

S přátelským pozdravem

Odpověď

Milá Petro, odpověď může být dost individuální. Lék Tresiba účinkuje déle než 24 hod. a tak po dobu asi 2 dnů můžete mít sklon k nízkým glykémiím a měla byste si na to dát pozor a glykémie sledovat.

U člověka, který je dobře citlivý na působení inzulínu by to mohlo vyvolávat i těžší hypoglykémii. U vás spíš předpokládám, že máte typ 2 a citlivost sníženou. Tak si myslím, že to nebude žádné drama. Ale pro jistotu byste si měla glykémie sledovat a mít u sebe něco sladkého.

Odpověď

Milá Kristýno, přestože má váš syn autoprotilátky negativní, je nejpravděpodobnější, že se jedná o diabetes 1. typu. Je ale také možné, že se jedná o nějaký vzácnější typ, např. jednu z vzácných možností MODY. Ty jsou ovšem silně dědičné a většinou se v rodině najdou další příbuzní, kteří mají stejný typ. Ono ale zas tolik na typu nezáleží, léčí se to podobně.

Pro vás je nedůležitější sledování senzoru. To vám dovolí nejen včas reagovat na hrozící hypoglykémie, ale také z delšího záznamu můžete usoudit, proč ke změnám dochází a zda s tím můžete něco udělat posunutím dávky inzulínu, posunutím doby jídla, ale zejména změnou volby dávky inzulínu. Postupně se musíte naučit velikost dávek upravovat, lékař vám k tomu může dát jen všeobecný návod.

Je také dost časté, že při objevení diabetu jsou glykémie poměrně vysoké a rozlítané a dávky jsou často potřeba vyšší. Po nasazení léčby inzulínem se ale beta buňky mohou trochu vzpamatovat a začít produkovat více inzulínu, takže potřeba injekčního inzulínu na přechodnou dobu klesá.

Pokud jsou tedy hypoglykémie v určitou trochu pravidelnou dobu, je potřeba snížit dávku inzulínu před tímto stavem. Může se jednat o inzulín bezprostředně před jídlem, ale také o dávku toho dlouho působícího inzulínu, který zejména zajišťuje glykémii na lačno a v noci. Pokud se tedy hypoglykémie objevují během dne častěji, a to třeba i několik hodin po injekci rychlého inzulínu, tak je možná potřeba snížit dávku Lantusu.

Začátek je vždycky těžký, ale časem se to určitě naučíte a brzy se to naučí i váš syn, takže všechno půjde mnohem lépe. Zpravidla jsou obtížné první 3 měsíce, kdy se potřeba inzulínu často mění a vy i syn si zvykáte na novou situaci. Pak ale uvidíte, že se dá žít velmi dobře a zvládnou téměř všechno, co děti bez diabetu, a možná i více.