Ozařování představuje pro organismus výraznou stresovou zátěž, která vede ke zvýšení inzulinové rezistence a k hormonálním změnám. U pacienta s dlouholetým diabetem 2. typu se to může projevit výrazným vzestupem glykemií, a to i při omezení příjmu potravy a navýšení antidiabetické léčby. Skutečnost, že ke zhoršení došlo právě po zahájení radioterapie, tuto souvislost podporuje.
Současně je třeba počítat i s vlivem hormonální léčby karcinomu prostaty (Eligard). Ta je známa tím, že zhoršuje citlivost na inzulin a zvyšuje glykemie. U Vás byl tento efekt zpočátku spíše mírný, ale v kombinaci s radioterapií se pravděpodobně významně zesílil. Proto nelze očekávat, že by se hodnoty samy vrátily na úroveň před zahájením onkologické léčby.
Určité zlepšení po ukončení ozařování možné je – podobně jako odezněly močové obtíže – ale spíše jen částečné a s odstupem času. Současné hodnoty glykemií v rozmezí 12–19 mmol/l jsou už dlouhodobě rizikové a mohou se nepříznivě promítnout do neuropatie, funkce ledvin (což je u vás zvlášť důležité) i očních komplikací. Vaše obavy jsou tedy zcela na místě.
V této situaci se domnívám, že je rozumné zvážit zahájení inzulinové léčby, alespoň přechodně. Neznamená to selhání dosavadní terapie, ale spíš reakci na změněné okolnosti – onkologickou léčbu a výraznou inzulinovou rezistenci. I jednoduchý režim s bazálním inzulinem by mohl výrazně pomoci glykemie stabilizovat a snížit riziko dalších komplikací.
Plánovaná lázeňská léčba může být určitě přínosná, ale spíše jako doplněk – ideální by bylo do ní vstupovat už s lépe kompenzovaným diabetem.
Celkově tedy platí, že zhoršení diabetu je s vysokou pravděpodobností důsledkem kombinace hormonální léčby a ozařování, samo od sebe se pravděpodobně plně neupraví a je vhodné situaci řešit aktivně ve spolupráci s diabetologem. Možná by pak naopak bylo možné některé léky omezit či vysadit, např. gliklazid, sitagliptin, Novapio. Pregabalin jako "prevence" je zbytečný, tento lék neuropatii neléčí ale jen tlumí obtíže spojené s neuropatií.