lékař mi odebral librestyle 2 a jsem patient diabetes 1

Odpověď

Dobrý den,

rozdíl mezi naměřenými hodnotami je ve Vašem případě opravdu výrazný a je správné, že jste si měření ověřila i jinými glukometry. Hodnoty kolem 7,5 mmol/l jsou vzájemně konzistentní, zatímco hodnota 13,5 mmol/l z jednoho přístroje je výrazně odlišná a pravděpodobně neodpovídá skutečnosti.

Příčin může být několik:

• použitý glukometr může být vadný nebo nesprávně kalibrovaný,
• testovací proužky nemusí odpovídat danému přístroji, mohou být prošlé nebo špatně skladované,
• mohlo dojít k technické chybě při měření (např. znečištěné ruce, nedostatečný vzorek krve apod.).

Je také důležité vědět, že běžné glukometry mají určitou toleranci měření, ale rozdíl téměř 6 mmol/l už je nad rámec běžné odchylky.

Doporučuji:

• ověřit, zda používáte správné proužky určené pro konkrétní typ glukometru,
• zkontrolovat jejich expiraci a způsob skladování,
• provést kontrolní měření (ideálně nalačno) na jednom spolehlivém přístroji,
• případně vzít glukometr k lékaři nebo do lékárny, kde lze jeho přesnost porovnat s laboratorním měřením nebo kontrolním roztokem.

S pozdravem

Odpověď

Milý Petře, hrazení glukózových senzorů je mimo okruh diabetiků 1. typu značně omezené, ale je to možné. Jedná se především o osoby, které si stejně jako při diabetu 1. typu podávají inzulín ve 3-4 denních dávkách (anebo pumpou) a regulují si dávky inzulínu podle naměřených hodnot. Navíc mohou mít opakované hypoglykémie, které bez senzoru těžko zvládají. Neznám detaily vaší léčby, ale spíše si myslím, že to není ten případ. Ale můžete se poradit se svým lékařem. Často je také podmínkou doklad vašich záznamů, že si pravidelně alespoň 4x denně měříte glykémie pomocí glukometru a upravujete si podle toho dávky.

Vy navíc nyní ani inzulín neužíváte, takže jeho dávky nepotřebujete během dne upravovat. Senzor by sice i pro vás mohl být dobrá věc, ale bezprostředně jen nepotřebujete. Glykémie vám od hodiny k hodině pravděpodobně výrazně nekolísají a dostatečnou informaci vám dá měření pomocí glukometru. V takovém případě může mít senzor pro pacienta hodnotu zejména „edukační“, aby držel správně dietu, ale za této situace pojišťovna senzory nehradí.

Odpověď

Dobrý den,

glukometry jsou dnes většinou bez nutnosti kalibrace, jsou nastavené již z výroby, aby měřily správně.

Odpověď

Dobrý den,

se senzory Dexcom G6 a G7 je běžně propojena do hybridního systému pumpa t:slimX2 (Tandem).

Se senzory Dexcom G6 lze zatím propojit i hybridní systém CamAPS (ten využívá pumpu YpsoPump). Ovládání tohoto systému vyžaduje kompatibilní telefon, protože ovládací program pro smyčku je v telefonu.

V ČR je nyní dostupná jen nalepovací pumpa TouchCare Nano, ta má oficiálně propojení jen se specifickými senzory od stejné firmy (Nano TouchCare CGM).

Odpověď

Dobrý den,

ve vašem textu jste správně vystihla, že situace není jednoduchá a diskuze na téma, co je nejlepší pro monitoraci glykémie a určení kompenzace curkovky, by zabrala hodiny a hodiny.

Všechny způsoby měření mají své výhody a nevýhody. 

Jak senzory, tak i glukometry mohou mít určitou odchylku měření. Stejně tak laboratorní stanovení může být ovlivněno mnoha faktory.

Glykovaný hemoglobin je ukazatel spíše dlouhodobé kompenzace cukrovky. Zachycuje, jak vypadaly glykémie v posledních 2-3 měsících. Pokud je velké kolísání glykémií (hodně kolísají nahoru a dolu) nebo je hodně hypoglykémií, glykovaný hemoglobin může být relativně nízký a kompenzace cukrovky přesto velmi špatná. Jeho hodnota může být  ovlivněna i změnou životnosti červených krvinek. 

Stanovení C-peptidu, inzulinu nebo HOMA-IR bohužel s určením kompenzace cukrovky nepomůže.

Glykémie z glukometru nám ukazují okamžitou hodnotu hladiny cukru v krvi v danou dobu.  U motivovaného pacienta může pečlivé měření glukometrem poskytnout dobrý přehled o glykémiích. Přestože mají povolenou odchylku, tak měří z krve a bývají relativně přesné. Pokud ale potřebujeme vědět jak vypadají glykémie před jídlem, po něm, během aktivity, během noci…, tak mohou být opakované vpichy pro pacienty náročné. Pro pacienty např. s DM 2. typu na prášcích je měření glukometrem stále preferovanou metodou.

U pacientů na inzulinu, především u pacientů s DM 1.typu (ale i s DM 2. typu s nutností podání inzulinu několikrát denně), kteří musí dávky inzulinu upravovat před každým jídlem dle aktuální glykémie (resp hladiny glukózy), sledovat vývoje po jídle, měřit se opakovaně v rámci pohybu, stresu… senzory přináší ulehčení života. Umožňují zobrazení hladin glukózy po celý den (jak jste již zmiňovala) a tak zachytí výkyvy a vývoje těchto hladin. 

Další výhodou je možnost nastavení alarmů pro nízké a vysoké hladiny glukózy. Nevýhodou je, že senzory neměří v krvi, ale v mezibuněčné tekutině (proto i mluvím o hladině glukózy) a mají proto určité zpoždění (10-20 minut) oproti hodnotám glykémie přímo z krve. Zde pomáhají trendové šipky, které ukazují na směr vývoje hladin. V akutních situacích se ale při používání senzorů doporučuje kontrola glykémie glukometrem. Další informace o výhodách a nevýhodách CGM můžete nalézt zde: https://www.cukrovka.cz/kontinualni-monitorace-koncentrace-glukozy-cgms. Při používání senzorů je možnost stažení dat. Je zde pak možné podrobněji zhodnotit vývoje hladin glukózy, najít problematické situace, zkusit najít jejich řešení…   Většina senzorů dnes spolupracuje s “chytrými” telefony, ale některé z nich umožňují i využití za pomoci speciální čtečky nebo přijímače. Chápu ale, že i tyto technologie mohou být pro starší pacienty náročné a proto je stále možné využít pravidelné měření glukometrem.

Každá metoda má své výhody a nevýhody. Je preferována u jiné skupiny pacientů. Cílem není mít tu nejmodernější‘ metodu, ale tu, která konkrétnímu pacientovi nejlépe funguje a vyhovuje.