Předchozí článek

Očkování proti COVID 19 a cukrovka

Autor:
MUDr. Dagmar Bartášková

Pracoviště: Diabetologická a endokrinologická ambulance Praha 4

Vloženo: 24. 1. 2021


Očkování (nebo též vakcinace) je lékařská procedura, při kterém se zdravému organizmu cíleně podává obvykle část patogenního organizmu (tzv. antigen). Imunitní systém očkovaného člověka rozpoznává cizorodé antigeny a vytváří si proti nim protilátky (tzv. imunitu). Očkovaný jedinec je pak imunní vůči původci onemocnění, proti kterému byl očkován. Očkování nevede vždy ke vzniku stoprocentní imunity. Pokud ale nemoc vznikne, má  mírný průběh.

Za původce očkování je považován britský lékař Edward Jenner (1749-1823), který vypozoroval, že lidé, kteří prodělali kravské neštovice, nemívají pravé neštovice (velmi závažné často smrtelné onemocnění). Do dnešních dnů používané slovo vakcinace vychází z latinského slova vacca = kráva.

Cílem očkování je:

snížit počet případů onemocnění, zabránit vzniku epidemie v populaci

snížit závažnost průběhu onemocnění, pokud nějaké vznikne

Rozlišujeme dva typy očkování

  1. Antigenní vakcíny (klasické, dosud nejčastěji používané)

Do těla se dodává jen malá část viru nebo bakterie tzv antigenní část. Proti antigenu pak tělo vytváří protilátky. Jedná se například do očkování proti příušnicím, neštovicím, proti chřipce, černému kašli.

  1. Genetické vakcíny (modernější způsob vakcinace)

Do těla dodáváme pouze genetickou informaci (část RNA nebo DNA původce nemoci). Jedná se o sekvenci aminokyselin (část DNA nebo RNA), která do těla očkovaného přinese informaci o vytvoření antigenu. Antigen se podle genetické informace v těle očkovaného vytvoří a teprve proti němu se vytváří protilátky. Do těla se tedy původce nemoci vůbec nedostává, vakcíny jsou mnohem bezpečnější.

Řada firem pracuje na vývoji vakcín proti COVID 19. Jsou mezi nimi drobné rozdíly.

  1. Vakcíny, které se musejí před použitím uchovávat 20 až 70 stupňů pod bodem mrazu, mají o něco vyšší účinek na tvorbu protilátek u starší populace. Pro dosažení plného efektu jsou zapotřebí dvě dávky. Druhá dávka má být podána v odstupu 21 až 42 dnů po první aplikaci. Teprve týden po podání druhé dávky je dosaženo plně účinné imunity.
  2. Vakcíny, které se skladují v lednici nebo při pokojové teplotě. Zde se podle typu výrobce podává jedna nebo dvě dávky.

U všech typů vakcín začíná tělo tvořit protilátky již týden po první aplikaci. Po celou dobu očkování a po něm, je nadále doporučeno zachovávat opatření proti možnému šíření nemoci (roušky, rozestupy, desinfekce).

Pro koho není očkování proti COVID 19 vhodné?

Vakcinace je dobře snášena. Bylo pozorováno velmi málo nežádoucích účinků. Po očkování stačí vyčkat po dobu 15minut a lze odejít.

Očkování nedoporučujeme pouze u osob se středně těžkým průběhem akutního onemocnění (např. angína, chřipka, apod)

Očkováni mohou být všichni. Pacienti po transplantacích, pacienti, kteří mají oslabenou imunitu nebo užívají léky na imunitu. Jediné riziko, které zde hrozí, je že po očkování nedojde z důvodu oslabení jejich imunitního systému k tvorbě dostatečného množství protilátek. A vakcinace tak bude méně účinnější.

Pokud někdo již onemocnění COVID 19 prodělal, je vhodné očkování 90 dnů od ukončení příznaků. Před očkováním není nutné kontrolovat hladinu protilátek v krvi.

Závěrem: je známo, že pacienti, kteří mají diabetes a event. další onemocnění (například vysoký krevní tlak, obezitu, nemoci srdce), mají těžší průběh nemoci COVID 19. Dosavadní zkušenosti s očkováním ukázaly, že vakcína je bezpečná. Očkování lze tedy všem diabetikům doporučit.

Předchozí článek