Pan Kulička dostal chřipku.

          Stoupne nám teplota, začínáme pokašlávat. Jsme schvácení. Jedinou spásou je postel, horký čaj a vitaminy, sem tam nějaký lék na teplotu či na bolesti. Lidově se všem onemocněním s podobnými příznaky říká chřipka. Z medicínského hlediska je to však obvykle infekce způsobená různými viry. Pravá chřipka je způsobena virem chřipky, a přichází v epidemiích. V mezidobí však nás může schvátit celá řada viróz, jejichž průběh je té pravé chřipce více či méně podobný.    

          Takže pan Kulička měl chřipku. Nebyla to však lecjaká chřipka. Ono to bylo tak – ráno vstal s nechutí, obloha byla jako olovo, a jemu nebylo celkově dobře, byl podrážděný, malátný. V práci se postupně rozvinuly typické příznaky, bolesti kloubů a svalů, k tomu se přidala vysoká teplota. Sotva se doplazil domů. Manželka již ve dveřích poznala, že něco není v pořádku. Šáhla mu na čelo jako malému dítěti (měla manžela stále ráda a proto měla strach) a řekla, co se říká malému dítěti – vždyť celý hoříš. Panu Kuličkovi, upřímně řečeno, to bylo celkem jedno kde a jak hoří, bylo mu prostě blbě. Sotva si odložil, upadl rychle do postele. Ale tam nevydržel dlouho, k celkovým příznakům se přidaly i potíže zažívací, udělalo se mu nevolno, zvrátil zbytky oběda a navíc se přidal průjem. No snad hůře mu v životě ještě nebylo. Zkusil se napít čaje, který mu žena připravila, ale moc to nešlo. Tak jenom ležel a hekal, v duchu si  přál aby se mu udělalo lépe. Manželka se o něj sice starala, a nabídla mu, že zavolá lékaře – síly na předvedení mužné hrdosti v panu Kuličkovi však zbylo ještě tolik, že rázně odmítl. Vždyť to musí jenom vydržet do rána a bude fit. Druhý den měl důležité jednání, tam nesmí chybět.

            Po víceméně probdělé noci, zčásti strávené na záchodě, mu však bylo skutečně na umření. A to nejen subjektivně, ale i objektivně. Příčinou těžkého stavu byla kombinace jeho základní nemoci – cukrovky, prudké infekce a dehydratace způsobené zvracením a průjmem. Dech měl sípavý, tváře propadlé, a na nohou se již neudržel, byl v polobezvědomí. Jako správná žena, manželka rozhodla a nedbajíc chabých protestů nebohého manžela, zavolala lékaře.

            Po orientačním vyšetření lékařem dostal běh událostí spád. Rychlý převoz do nemocnice, v nemocnici rychlé vyšetření, odběry krve, rentgen plic, okamžitá léčba infúzemi a inzulínem. Pan Kulička vnímal vše jako ve snách, stále nemohl pochopit, jak je možné, že je mu je tak špatně. Vždyť v minulosti měl několikrát „chřipku“, několikráte zažívací potíže, vždy to zvládl sám. Co se to stalo? Nemá nějakou vážnou  nemoc? Neumře? Vždyť ještě nestihl vše, co chtěl v životě dokázat. Vždyť ještě nezabezpečil ženu a děti. Z těchto chmurných úvah jej jenom na chvíli vytrhával zdravotnický personál, který odebíral krev, vyměňoval kapačky, píchal injekce do nebohého pana Kuličky.

            Další den ráno však již byla obloha modrá a mysl jasnější. Na duši bylo lépe a na těle jakbysmet. Když se stavil lékař na ranní vizitu, tak se na něj pan Kulička obrátil s dotazem, co že mu to vlastně bylo a je. Vše mu bylo vysvětleno.

            Pan Kulička pobyl v nemocnici ještě několik dní, vrátil se celkem v pořádku. Ale musel doma vše probrat s manželkou. I když se mu to jako mužskému špatně přiznávalo, tak uznal, že měla pravdu. Že měl vyhledat lékaře ihned ten večer, kdy se mu udělalo nevolno. Protože jeho manželka byla moudrá, nezneužívala situace, a neopakovala „vidíš, já jsem to říkala“, ale povzbudila svého muže. Chybu může udělat každý, ale pokud není hloupý, neměl by ji opakovat. Pan Kulička si z velmi vážné příhody odnesl takové ponaučení, které mu jistojistě pomůže rozhodnout se vždy správně, objeví – li se nějaká závažnější komplikace jeho nemoci, nabude návštěvu lékaře odkládat.  Přece jenom má pravdu přísloví, které říká, že opatrnosti nikdy nezbývá.

Malá škola cukrovky.cz

I když je diabetes dobře kompenzovaný, dobře léčený, přece jenom v některých situacích může dojít k prudkému zhoršení nemoci. Typickou situací je infekce. V boji s infekcí totiž mobilizuje organizmus veškeré síly, neboť musí aktivovat imunitní systém takovým způsobem, aby invazi mikrobů zničil. V této situaci se mění fungování všech systémů organizmu, mění se hormonální ladění, mění se teplota (zvýšení teploty je vlastně obranou, neboť některé mikroby se při vyšší teplotě hůře množí), uvolňují se zásoby energie. Organizmus se doslova připravuje na boj o přežití. V minulých dílech jsme si vysvětlili, že inzulín je jediný hormon, který snižuje glykémii. Prakticky všechny ostatní hormony různým způsobem glykémii zvyšují. V zátěži, jakou je třeba boj s infekcí, se zvyšují hladiny hormonů, které zvyšují glykémii. U zdravého člověka je však jejich účinek vyrovnán zvýšenou produkcí inzulínu, takže glykémie se mění pouze velmi málo. U nemocného s diabetem ovšem není lidský organismus schopen produkovat více inzulínu, výsledkem je zvýšení glykémie a rozvoj příznaků dekompenzace diabetu. Dekompenzace cukrovky snižuje obranyschopnost organizmu, proto se proto se infekci daří postup. Množící se mikroorganizmy opět poškozují tělesné tkáně a výsledkem je rychlé zhoršení celkového stavu. Je li přítomno zvracení a průjem, dojde k odvodnění, ztrátě minerálů a výsledkem může být praktický rozvrat vnitřního prostředí. Může se vyvinout porucha vědomí a dokonce v tomto stavu může člověk i zemřít. Pravděpodobnost takovéhoto vývoje je u diabetiků vyšší než u nediabetiků.

Pan Kulička má diabetes 2. typu, nepíchá si inzulín. Ale u diabetiků 1. typu může dojít k rozvoji kritického stavu i z toho důvodu, že pacient, který v infekci se zažívacími potížemni přestane jíst, si naprosto nesprávně přestane aplikovat inzulín (obávaje se, že může dostat hypoglykémii). To je špatný postup, protože v těžkém stavu vyvolaném infekcí je naopak potřeba inzulínu vyšší, proto se může při nepodání inzulínu velmi rychle rozvinout tzv. ketoacidóza, život ohrožující stav.