Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví! Informace v nich nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Webové stránky, na které hodláte vstoupit, jsou určeny výhradně odborníkům dle zákona číslo 40/1995 Sb. o regulaci reklamy ve znění pozdějších předpisů. Odborník ve smyslu §2a zákona číslo 40/1995 Sb. je osoba oprávněná předepisovat či vydávat léčivé přípravky, nebo osoba oprávněná poskytovat zdravotní služby.



Další článek Předchozí článek

Farmakoterapie diabetu 2. typu – gliptiny (inhibitory DPP4)

Autor:
Prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc., MBA

Pracoviště: Interní klinika 2. LF UK a FN Motol

Vloženo: 25. 9. 2016


První byl na trh uveden sitagliptin, a proto jsou s tímto farmakem nejdelší a největší (také i nejlepší) zkušenosti (v roce 2016 je k dispozici pro pacienty 10 let). Nezanedbatelným důvodem, proč volit gliptiny do kombinace s metforminem, je skutečnost, že jejich efekty se doplňují, což v reálném výsledku znamená zlepšení kompenzace o ekvivalent součtu efektů léků podaných samostatně (obr. 1). To není obvyklé, běžně je při kombinované léčbě perorálními antidiabetiky dosahováno menšího účinku.

Mechanismus účinku: GLP-1 (glukagon-like peptid 1), který je secernován buňkami střevní sliznice, zpomaluje vyprazdňování žaludku, zvyšuje citlivost B-buněk k sekrečním podnětům, upravuje kvalitu sekrece inzulinu (obnovuje první fázi inzulinové sekrece), snižuje sekreci glukagonu, a proto snižuje výdej glukózy hepatocyty, snižuje chuť k jídlu. Má poločas účinku 2 až 7 minut, je odbouráván dipeptidyl peptidázou 4 (DPP 4)Zablokováním aktivity tohoto enzymu lze zpomalit odbourávání endogenního GLP-1, a zvýšit tak jeho koncentraci. Gliptiny jsou látky s tímto účinkem, také se nazývají inhibitory DPP 4. Po podání inhibitorů DPP 4 dochází nejen k ovlivnění sekrece inzulinu, ale také se snižuje koncentrace glukagonu, což se podílí významně na snížení postprandiální exkurze glykémie. Účinek mizí po normalizaci glykémie, což výrazně snižuje riziko hypoglykémie.

Místo v léčbě diabetes meellitus 2. typu: Z hlediska mechanismu účinku jsou nejvhodnější osoby v počátku onemocnění (potenciální ovlivnění ostrůvkových B-buněk, efektivní obnovení fyziologických regulací glykémie). Vliv na tělesnou hmotnost je neutrální, není vliv na lipidové spektrum nalačno. Speciální indikací je snížení rizika hypoglykémie (obr. 2).

            Sitagliptin je první registrovaný gliptin. Nejčastěji je podáván v kombinaci u pacientů nedostatečně kompenzovaných režimovými opatřeními a metforminem. Lék druhé volby k sulfonylureovým přípravkům nebo glitazonům při nesnášenlivosti metforminujako třetí lék do kombinace s metforminem a sulfonylureou při nedostatečném efektu režimových opatření a dvojkombinace. Je nově registrován i pro léčbu pacientů s diabetem 2. typu nedostatečně kompenzovaných inzulinem. U těch nemocných, u nichž je metformin kontraindikován, či jej nesnášejí, může být sitagliptin podán i v monoterapii.

            Potenciál gliptinů snížit glykémie je v zásadě stejný, jelikož působí stejnou cestou – inhibicí DPP 4. Proto se látky mohou lišit spektrem klinických situací registrovaných pro jejich užití (sitagliptin má nejširší možnosti), ale nemohou se lišit velikostí terapeutického efektu.

Kontraindikace: Přecitlivělost na účinnou látku.

Nežádoucí účinky: Běžné nežádoucí účinky zaznamenané v klinických studiích mají incidenci shodnou s placebem. Mírně zvýšená incidence byla zaznamenána u nasofaryngitid a infekcí horních cest dýchacích, infekcí urologických.

Limity klinického využití: Intervence bude mít omezený účinek v pokročilejším stadiu diabetu 2. typu.

Zástupci: Sitagliptin (100 mg jednou denně), vildagliptin (50 mg dvakrát denně, v kombinaci se sulfonylureou jednou denně), saxagliptin (5 mg denně), linagliptin (5 mg denně), alogliptin (25 mg jednou denně).

Klinické poznámky: Vlastní účinek inhibitorů DPP 4 spočívá v prodloužení biologického poločasu organismu vlastních aktivních substancí cestou inhibice jejich degradace. Zvyšuje se tím koncentrace endogenního GLP-1. Proto je velmi výhodná kombinace s metforminem, který sám o sobě zvyšuje GLP-1. I z tohoto důvodu jsou připraveny přípravky s fixní kombinací gliptinu a metformin.

            U gliptinů je velmi malé riziko hypoglykémie, ve všech studiích je incidence hypoglykémie stejná jako po placebu. To vyplývá z tzv. glukózo-dependentního účinku GLP-1. Plný efekt se ukazuje v době hyperglykémie, po normalizaci glykémie prakticky vymizí. V kombinaci se sulfonylureou se zvyšuje riziko hypoglykémie účinkem sulfonylurey. Gliptiny obnovují citlivost a funkci A-buněk (secernují glukagon), tento účinek je relativně významný, protože právě porucha sekrece glukagonu se patrně také spolupodílí na nejednoduché kompenzovatelnosti diabetu 2. typu.

            Gliptiny nemá smysl podávat jako náhradu jiného perorálního antidiabetika, ale naopak, jako další zintenzivnění stávající léčby. Výjimkou může být náhrada sulfonylurey k zamezení hypoglykémií.

            Velké klinické studie prokázaly bezpečnost této léčby (TECOS - sitgliptinEXAMINE – alogliptin). Pouze studie SAVOR TIMI 53 se saxagliptinem přinesla podezření na vyšší riziko hospitalizace pro srdeční selhání, nicméně reálný význam tohoto nálezu je stále diskutován.

Další článek Předchozí článek