Další článek Předchozí článek

Cukrovka v kostce

Autor:
Prof. MUDr. František Saudek, DrSc.

Pracoviště: Centrum diabetologie, IKEM Praha

Vloženo: 5. 2. 2018


Za normálních okolností si organizmus udržuje tuto hladinu (glykémii) v úzkém rozmezí, na lačno mezi 3,8 a 5,6 mmol/l. Po jídle může glykémie lehce stoupnout, ale neměla by přesáhnout hodnotu 7,8 mmol/l. O jasném diabetu hovoříme, když jsou hodnoty na lačno či po jídle vyšší než 11,1 mmol/l. Při mezních hodnotách se jedná o tzv. poruchu glukózové tolerance.

Hlavní úlohu pro udržování glykémie má hormon inzulín, který se tvoří v tzv. beta-buňkách Langerhansových ostrůvků. Ty jsou rozptýleny v počtu asi 1 milion ve tkáni slinivky břišní. Jejich velikost je asi 0,2 mm a kromě inzulínu se v nich tvoří i další hormony, např. glukagon, který hladinu krevního cukru naopak zvyšuje. Inzulín způsobuje, že se glukóza snadněji dostává do cílových tkání, hlavně do jater, do svalů a do tukové tkáně. Zde se krevní cukr použije buď přímo jako zdroj energie, nebo, je-li ho dostatek, se ukládá do tělesných zásob, což jsou zejména tuk a v jaterní tkáni a ve svalech glykogen.

Krevní cukr je pro fungování organismu potřebný neustále a pro mozek představuje dokonce hlavní zdroj energie. Do těla se dostává především z potravy. Různé druhy sacharidů se ve střevě přímo štěpí na glukózu, kterou je pak nutné s pomocí inzulínu okamžitě zpracovat, aby se v krvi nehromadila. Krevní cukr se ale může v těle přímo tvořit z jiných látek, což je důležité zejména mezi jídly. Hlavním zdrojem je právě jaterní glykogen...

Celý článek naleznete v rubrice Co je to?

Další článek Předchozí článek